Z historie bigbítu na Rakovnicku 10 - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

Hlavní nabídka
menu
Přejít na obsah
Pop-music club a Hit-show

Začátkem roku 1969 se splnil rakovnickým bigbítovým příznivcům jejich velký sen. V okresním městě byl otevřen Pop-music club, působící při Svazu klubů mládeže. Jeho vznik a první akci zachytil 6. února 1969 na stránkách okresního týdeníku Rozvoj Jaroslav Grinc v článku „Pop-music club v Rakovníku“. M. j. se zde píše: „Díky Ivanu Benešovi a několika dalším nadšencům byl i v Rakovníku založen Pop-music club. Je to organizace zájemců o moderní hudbu, která chce podnikat hudební akce a dávat možnosti aktivního vyžití začínajícím hudebníkům. Budou tedy vítáni všichni mladí lidé zajímající se o moderní hudbu a její aktivní provozování. Pop-music club jim k tomu zajistí materiální možnosti. Pracovat bude pod Svazem klubů mládeže.“
 
1. Hit-show – skvělá Mandragora
První akcí, kterou Pop-music club v Rakovníku uspořádal, byla nesoutěžní přehlídka bigbítových skupin, která dostala honosný název Hit-show. Ten vymyslel zpěvák kapely Luxor Ivan Beneš. Přehlídka probíhala v Tylově divadle. Jaroslav Grinc o ní informoval ve výše zmíněném článku slovy: „Pop-music club pořádal svoji první Hit-show. Pořadatelé původně počítali se čtyřmi nejlepšími skupinami okresu. Skupina orchestru Merkur však byla smluvně vázána v Praze a novostrašečtí Stars se omluvili pro onemocnění. Výsledek show byl však přesto neočekávaný. Přeplněné hlediště uvedla do varu Mandragora, řízená Michalem Pleskou, dobrou hrou a vynikajícím vokálem. Úspěch sklidila i skupina Luxor-beat, vedená zpěvákem Ivanem Benešem. Skupina je součástí orchestru Luxor, který vede Jožka Fencl. Toto těleso se svým žánrem a stylem přiklání k současnému světovému trendu, tj. velký taneční orchestr s doprovodem beatové skupiny. Cílem je dosáhnout beatového zvuku i v tomto velkém obsazení. Mezi zpěváky si zaslouží pozornost Dušan Apfel, který jako host zazpíval s Mandragorou.“
Dochoval se i playlist písniček, které Mandragora na 1. Hit-show zahrála: Good Day Sunshine, Ještě sladkou pusu mi dej, Lucy In The Sky With  Diamonds, Mám vztek, You've Got To Hide Your Love Away, Nechci být sprostý, We Can Work It Out, Já tě mám tak rád, Another Girl, Půlnoc, Lose A Girl, Já tě znám, I Received Then Insignation, Nechci zůstat sám, Hey Jude a Prosím, zaplatím. Tedy až na jednu výjimku mix beatlesáren a vlastních skladeb. Mandragora se na této první přehlídce představila opravdu v impozantním světle. Bezchybný výkon, výborná souhra, dobře intonující zpěváci a dynamický projev kapely ji rázem vyzdvihly na nejvyšší stupínek rakovnické bigbítové scény. Mimochodem zajímavé je, že v řadách skupiny Luxor-beat (a v druhé části i tanečního orchestru Luxor) seděl za pianem Saša Pleska. Dlužno dodat, že tuto první historickou Hit-show uváděl spíkr Kamil Kraus.

2. Hit-show s Evou Olmerovou
Po neoddiskutovatelném úspěchu první Hit - show byla ještě 21. listopadu 1969 v Tylově divadle uspořádána 2. Hit – show. Ta se do historie rakovnického bigbítu zapsala neopakovatelnou atmosférou, hostující Evou Olmerovou a závěrečným striptýzem v podání Saši Plesky. Kuriozitou také bylo, že zde vystoupily tři skupiny, které vznikly za přispění stávajících i bývalých členů Mandragory. O skupině Pipe, Mick and two Havelux (Václav Matějka, Milan Tyburec, Zdeněk a František Havelkové) už řeč byla. Další kapelou, kterou založil ex-člen Mandragory Miloslav Černý krátce před Hit-show, byli The Undertakers. V bloku orchestru Luxor se představil také bývalý zpěvák Mandragory Jiří Röll.
V týdeníku Rozvoj z 27. 11. 1969 informoval o 2. Hit-show novinář Ivo Mička v článku nazvaném Hit-show s Evou Olmerovou: „Ve dveřích jsem se dozvěděl, že přijela, a tak jsem už klidný zašel do šatny. Bylo kolem sedmé večerní a Tylův dům v Rakovníku se připravoval na druhou Hit-show s hostující Evou Olmerovou. Uvnitř bylo rušno a radostno i nevázano…
U klavíru se zkoušel vstup pro závěrečnou píseň, v rohu svítil očima statný vlčák. Ležel. Čí je? Paní Olmerové. A kde je paní Olmerová? Tam, ale nemá náladu. Odpověď na otázku - proč?
- jsem již nedostal, protože se otevřely dveře a s vysoko nataženou rukou vpochodovala jakási krásná látka. To jsou šaty pro paní Olmerovou, poučil mne kdosi, byli je vyžehlit. Lidí přibývalo, sličné pořadatelky a příznivkyně skupin se chichotaly v rohu, pes si stoupl a protáhl se, a tak jsem se raději odebral do orchestřiště.
Nastoupila první skupina, samozřejmě s dlouhým anglickým názvem The Undertakers, jinak působící pod orchestrem Luxor (zde se pan Mička spletl, protože The Undertakers byli v té době odnoží TO Melodie – pozn. T. B.). Konferenciér se zaměřil hlavně na stále se lepšícího Milouška Černého, který hrál na kytaru a také zpíval. Úroveň celé skupiny byla skutečně dobrá, a pokud by se měřila silou decibelů, výtečná.
Druhá skupina byla také ,silně‘ výtečná a s anglickým názvem, který jsem si opsal ze zad uprostřed stojícího, hrajícího a zpívajícího Milana Tyburce: Pipe, Mick and two Havelux. Bratři Havelkové‘ – jeden v pyjamas a s buřinkou, druhý v zimáku po kotníky, doplňovaní bubeníkem, zpěvákem a výborným showmanem Matějkou (vše v jedné osobě), předvedli slušnou podívanou a muziku. Pan Matějka svým voláním – elektrika, to je dobrý! – pomáhal později i dalším skupinám z orchestřiště. Jen nevím, zda pan Tyburec byl Pipe či Mick.
Po přestávce, kdy v šatně nervozita pořadateli doslova lomcovala, zatímco závěs za paní Olmerovou zůstával zatažen a vyzařoval nejistotu a otazníky kolem vystoupení, přišel bonbónek… Zapsal jsem si: Mandragora umí. Nepodbízí se, výborná intonace zpěváků, málo rámusu, prostě něco.
A pak přišla kapela Luxor ve svém novém obsazení. Snad by se dalo říci, že taneční orchestr dost dobře do beatového ovzduší zpočátku nezapadal, ale pro přípravu paní Evy to bylo patrně nutné…
Paní Olmerová nezůstala své pověsti výborné zpěvačky nic dlužna. Po paní Evě bych já navrhl konec a rozjímání nad hlasovým uragánem, plným drsné něhy, ale pořadatelé vsadili vyvrcholení na píseň s jednoduchým textem tří slov: hary – krišna – rama, spojenou s pánským skorostriptýzem. Show to tedy bylo. Když jsem si vyzvedával kabát, pravila paní šatnářka s úsměvem: ,Dětem se to líbilo.‘ A měla pravdu!“
Mnoho návštěvníků 2. Hit-show si kladlo otázku, kde se v Rakovníku vzala Eva Olmerová, která v té době patřila mezi velké české hvězdy pop-music. „Tu sem angažovala Marie Postlerová,“ vzpomíná Michal Pleska. „Marie se seznámila s paní Olmerovou na začátku ruské okupace v srpnu 1968. Eva Olmerová zatáhla Marii z ulice k sobě do sklepa, nebo kde to tenkrát bydlela, protože se obávala, že se Marii něco stane, když bude chodit po ulicích plných ruských vojáků. Marie s ní strávila několik dní a paní Olmerové to budiž připočteno k dobru.“
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994, články v okresním týdeníku Rozvoj 6. 2. 1969 a 27. 11. 1969, výpověď Michala Plesky)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2020. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah