Z historie bigbítu na Rakovnicku 12 - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

Hlavní nabídka
Band
Přejít na obsah
Modří raci – bigbít z Domu pionýrů a mládeže

Na konci roku 1964 se objevila v Rakovníku nová bigbítová skupina. Bylo to v době, kdy liverpoolští The Beatles pokořili Ameriku, londýnští The Rolling Stones okupovali první příčky světových hitparád a v pražských klubech hrály skupiny Olympic, Hell´s Devils, Mefisto a The Matadors. Z rozhlasu po drátě se linuly budovatelské písně a na rifle se stála mnohahodinová fronta v Tuzexu. V té době se sešla parta kluků z rakovnických Vinohrad, kteří po nocích hltali hudbu z Radia Luxembourg. Bylo jasné, že nezůstane jen u poslechu a kluci brzy založí bigbítovou kapelu…
 
Kytara z bazaru, basa z krumpáče
„Kapelu jsme začali dávat dohromady na konci roku 1964. Nejdřív já s Alešem Roučkem, který hrál na piano,“ popisuje vznik nové skupiny kytarista František Povolný. „Protože se piano nedá nikam stěhovat, zkoušeli jsme u Roučků na Bezděkově. Aleš přivedl kytaristu Honzu Grünvalda a ten bubeníka Rosťu Odvárku. Neměli jsme pořádné kytary a Rosťa mlátil do nějakého pionýrského bubínku. Pak se najednou objevil Honza s novou Jolanou, což tehdy byla jedna z mála dostupných elektrofonických kytar. Dal za ni opravdu skoro ,celej tátův plat‘, jak kdysi zpíval Václav Neckář. Nechtěl jsem se nechat zahanbit, vyrazil jsem do Prahy, kde byl ve Vodičkově ulici bazar s hudebními nástroji, a za šest stovek jsem si koupil ojeté černé ,prkno‘ značky Neoton, což byl předchůdce Jolany. No a Rosťa si pořídil bicí soupravu. To už jsme byli skoro bigbít, ale chyběla nám baskytara. Znal jsem se s Petrem Kauerem a věděl jsem, že chodí do Lidušky na housle. Čtyři struny, jako čtyři struny. Tak jsem ho přesvědčil, aby šel s námi hrát na baskytaru. Tu ale u nás koupit tehdy nebylo tak snadné. Nejprve tedy basoval na šestistrunnou kytaru. Pak mu strejda vyřízl ze dřeva korpus a Honza Grünvald udělal z násady od krumpáče krk. Strejda to vše smontoval, osadil snímači, a tak jsme se dostali k první baskytaře. Ta sice ladila jen dole a v horních polohách nešly struny domáčknout, aly byla to basa.“
 
Souhvězdí Modrého raka
Přiblížilo se premiérové vystoupení v Domě osvěty. To se psal květen 1965. Skupina se pojmenovala The Blue Cancers, což znamenalo Souhvězdí Modrého raka. Zahrála jen jednou, o přestávce kšeftu tanečního orchestru Merkur. „Tehdy jsme ocenili vstřícnost jeho kapelníka Jirky Soukupa – Loupáčka. Věděli jsme, že s naší basovkou tam nemůžeme. Tak jsme požádali Loupáčka, jestli by nám půjčil tu merkuráckou. Jirka ani nemrkl okem, sáhl na skříň a baskytaru nám, patnácti, šestnáctiletým klukům, půjčil. Zahráli jsme několik písniček. Vzpomínám si jen na jednu – Girl od Beatles. Došlo tam ke kuriózní situaci. Alešovi spadl klavír do klína, a tak odehrál celej koncert,“ pokračuje František Povolný.
Krátce po premiérovém vystoupení se skupina rozešla. „Jednou jsme udělali u Roučků bordel, a tak nás stará paní vyhodila,“ konstatuje František. Petr Kauer, který studoval na Střední zemědělské škole, začal hrát s tamními The Farmers, Honza Grünvald a František Povolný nastoupili do gymplácké skupiny Šmidl Boys a Aleš Rouček bigbítu zcela zanechal.
Pod křídly Domu pionýrů a mládeže
O prázdninách roku 1965 spolu začínají zkoušet v budově tehdejší školní družiny u autobusového nádraží v Rakovníku (dnes na tomto místě stojí nákupní centrum) kytaristé Miroslav Felbr a Jan Grünvald, baskytarista Jaroslav Novák a bubeník Milan Duda. První vystoupení této skupiny se uskutečnilo v tělocvičně 1. Základní devítileté školy v Rakovníku. Ještě v roce 1965 pak z této kapely vznikla po několika personálních změnách bigbítová skupina ve složení Jaruška Hejdová (zpěv), Sláva Blažek (zpěv), Karel Doubek (kytara, zpěv), Jan Grünvald (sólová kytara, foukací harmonika, zpěv), Miroslav Felbr (doprovodná kytara), Jaroslav Novák (basová kytara, zpěv), Milan Pánek (saxofon) a Rostislav Odvárka (bicí). Kapela nejprve zkouší ve výše zmíněné družině mládeže u autobusového nádraží, ale pak získává nového zřizovatele – Okresní dům pionýrů a mládeže v Rakovníku (ODPM), tehdy vedený ředitelkou Jindrou Štambachovou. Od svého zřizovatele dostává kapela soupravu bubnů a slušivé světle modré vesty, které ušila děvčata v kroužku šití. Zpěvačka Jaruška Hejdová si modré šatečky ušila sama. Na žádost ředitelky ODPM zvolila skupina českou verzi svého původního názvu – Modří raci. „Nápis Modří raci s nádherným modrým rakem uprostřed namalovala na velký buben Jana Čadková. Potřebné zařízení, jako reprobedny a mikrofony, jsme kupovali z kapesného po pražských bazarech. Na kolenou se opravovaly vyřazené lampové zesilovače, dokonce se hrálo i na přenosný zesilovač z promítačky Club,“ vzpomíná kytarista Jan Grünvald.   
Skupina zkoušela v prostorách ODPM „Na Spravedlnosti“, nejdříve ve sklepní místnosti hlavní budovy, posléze v zahradním domku v bývalé dílně se soustruhem. Hrály se písničky hlavně od českých vzorů – Olympicu, Flamenga, Petra Nováka a George & Beatovens, Mefista a dalších. Na zkoušky chodila spousta fanoušků kapely, kteří pomáhali muzikantům s věčnými opravami aparatury i se stěhováním zařízení a nástrojů na vystoupení. Jak čas běžel, byli Modří raci mezi rakovnickou mládeží stále více a více oblíbení. Není divu, neboť v té době se na zábavách hrála většinou dechovka nebo taneční hudba produkovaná orchestry s velkým zastoupením dechových nástrojů (Merkur, Melodie, Orchestr Jožky Fencla ad.), a tak byla bigbítová kapela pro mladé lidi žádaným oživením.
Rakovnická špička
Díky kontaktům ředitelky ODPM Jindry Štambachové hráli Modří raci pravidelně na středečních Hrátkách mládeže v Dělnickém domě, kde se scházeli v hojném počtu mladí lidé z celého města a čepovalo se pouze nealko. Stále častěji hostovala i na místních plesech s rakovnickými tanečními orchestry. V té době už bez Slávy Blažka a Milana Pánka.Aby mohla skupina vystupovat za honorář, bylo nutné mít kvalifikační zkoušky neboli tzv. přehrávky. „Při přehrávkách se zkoušelo z teorie a hudební nauky (toto břímě na sebe vzal Karel Doubek). Pak musela kapela zahrát před komisí tři skladby zpívané a jednu skladbu instrumentální, náhodně vybrané komisaři z předloženého seznamu třiceti skladeb. Povedlo se! A tak jako první bigbítová skupina v našem okrese jsme úspěšně absolvovali 1. dubna 1967 hudební přehrávky. Při těchto přehrávkách byla ,úředně‘ schválena ,způsobilost kapely‘ k veřejnému vystupování a určena výše honoráře. K základu, který byl v té době pro muzikanta 40 Kč za hodinu, se připočítala ještě přiznaná procenta získaná při přehrávkách. Například v té době velké rakovnické orchestry, jako třeba Merkur nebo Melodie, měly přiznáno 100%. Modří raci si ,vyhráli‘ 40%, což jsme považovali za obrovský úspěch. Navíc každý člen kapely obdržel Průkaz člena souboru lidových hudebníků,“ přibližuje praxi při kvalifikačních zkouškách Jan Grünvald.
Po přehrávkách se Modrým rakům oficiálně otevřely brány kulturních domů v okrese. A tak hráli nejen v Dělnickém domě a Domě osvěty v Rakovníku, ale i na mnoha vesnických zábavách a kulturních akcích. V době česání chmele je posílalo Okresní kulturní středisko hrát do chmelařských center na Rakovnicku. Kluci si vzpomínají, jak kapelu jednou vypískali chmeloví brigádníci. Snad to bylo ve Hředlích. Někdo jim řekl, že přijede známá pražská kapela a místo ní se tam objevili Modří raci. Aparatura byla tak slabá, že ve druhé řadě nikdo nic neslyšel. A tak chmelaři začali po muzikantech házet všechno, co jim přišlo pod ruku. Pak chtěli převrátit i dodávku, ve které Modří raci přijeli.
 
Zánik kapely
Na podzim roku 1967 začalo docházet v kapele ke změnám. Místo Rosti Odvárky, který narukoval na vojnu, bubnovali s Modrými raky Libor Laun a později Vladimír Skoupý. Jaroslava Nováka vystřídal Miroslav „Písa“ Polcar a sólové kytary se místo Jana Grünvalda, který odešel studovat na vysokou školu, ujal Miroslav Felbr. A protože odešli i zpěváci Jaruška Hejdová a Karel Doubek, nahradil je zpívající doprovodný kytarista Dušan Apfel. V této sestavě, a pod zkráceným názvem Raci, zahrála skupina ještě na několika zábavách. Na podzim roku 1968, v rozjitřené době po sovětské okupaci, skupina ukončila činnost.
Uplynulo více než 25 let, kdy Modří raci vstali z popela, jako bájný pták Fénix. To už je ale jiná kapitola v historii této rakovnické skupiny…
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Modří raci – To bylo tenkrát. Samizdat k 50. výročí kapely, výpovědi Františka Povolného a Jana Grünvalda)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2020. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah