Z historie bigbítu na Rakovnicku 18 - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

Hlavní nabídka
menu
Přejít na obsah
Bigbít v zeleném
 
V Rakovníku a jeho okolí nehrály bigbít jen civilní kapely, ale bylo zde i několik skupin, které vznikly a působily při vojenských útvarech. Těch zde, jak známo, bylo hned několik. Největší byl 2. tankový pluk VÚ 1035 nacházející se na západním okraji města. Naopak na jihovýchod od města, v lesích na Špičáku, se za předlistopadového režimu „ukrýval“ útvar protivzdušné obrany státu s kasárnami na Hané. Dalším exponovaným útvarem byla 2. strážní rota č. 1898 v Lužné u Rakovníka, tzv. Prachárna, nacházející se v lese mezi Lužnou a Krušovice. Do všech těchto vojenských útvarů rukovali také mladí muži z Rakovnicka. A někteří z nich si zpříjemňovali základní vojenskou službu muzikou a zakládali zde bigbítové kapely.

Tři kapely 2. tankového pluku
Renonc
Nejznámější a nejdéle hrající skupina se nazývala Renonc a působila při VÚ 1038. Byla zajímavá tím, že jí prošla celá řada výborných hudebníků, a to nejen z našeho okresu. V jejích řadách se sešli vojáci z povolání se záklaďáky. Složení skupiny se velmi často měnilo s příchodem muzikantů k útvaru a jejich odchodem do civilu. Kapela, jejíž repertoár přesahoval i do dalších žánrů pop-music, vystupovala kromě Armádní soutěže umělecké tvořivosti (ASUT) také v rakovnickém Klubu mládeže OV SSM i na dalších akcích v okrese. V dubnu 1978 byla přizvána i na 6. Hit-show, která se opět konala v Tylově divadle. Renonc zde hrál spolu s rakovnickými skupinami Meditací a Elektronikem a kladenským Flopem.
Kdy skupina Renonc vznikla, se mi nepodařilo dohledat. Jisté je (což dokládají fotografie), že v roce 1971 už existovala. Založena ale byla s největší pravděpodobností už dříve, jak tomu nasvědčují některé indicie.
Dejme slovo bubeníkovi Milanu Lukešovi. „V roce 1966 jsem byl vyřazen z vojenské školy ve Vyškově, kde jsem studoval velitelský tankový směr, v hodnosti poručíka. Ze tří možností, které jsem dostal, jsem si vybral k nástupu do praxe posádku v Rakovníku. Nastoupil jsem zde jako velitel tankové čety. Když jsem přišel do Rakovníka, byla na posádce plukovní kapela, tak jsem k ní hned nastoupil jako bubeník. Mimo jiné tam byl i trumpetista Bořek Čech, který hrál také v Luxoru. Jmenovali jsme se Renonc, což byla zkratka pro Rakovnický exkluzivní nový orchestr na candrbály. Hrávali jsme i ve městě a po jeho okolí. Také jsme
jezdili na ASUT. Postoupili jsme do armádního kola do Varnsdorfu, kde s námi hostovali saxofonista Vláďa Procházka a skvělá zpěvačka Věra Kolaříková. Tenkrát jsme vyhráli,“ říká Milan Lukeš.
Dát dnes, po více než 40 letech, dohromady jednotlivé sestavy Renoncu, je fakticky nemožné. Tak alespoň některé z nich: V letech 1974-1975 tvořili Renonc Petr Štancl, Zdeněk Přikryl, Vladimír Rod, Václav Duba, Pavel Šimonovič a Ladislav Liška. V roce 1976 to byli Vladislav Lehman, Petr Petráš a Jaroslav Punčochář. Velice silnou sestavu měl Renonc v letech 1981-1982, kdy v jeho řadách působili pozdější renomovaní muzikanti Martin Uxa (klávesy) a Karel Idlbek (sólová kytara), kteří založili v roce 1984 slavnou karlovarskou skupinu Coda. S nimi hrál v Renoncu Josef Škoda (rytmická kytara), Václav Buchta (baskytara), Milan Řehula (saxofon/klarinet) a Peter Bečarevič (bicí), od roku 1983 bubeník rakovnického Nového rocku a později i Kenny.
V 80. letech se mihli sestavami Renoncu známí rakovničtí rockeři – vojáci z povolání, kytarista Václav Friebert (1982-1983) a baskytarista Jaroslav Hokr (1984).
Kdy Renonc zanikl, těžko říct, nejspíš ale v revolučním kvasu roku 1989 nebo krátce po něm.
Orion a Neon
U tankového pluku 1035 působily v 70. letech 20. století ještě dvě bigbítové skupiny. V letech 1975-1976 to byl Orion, který se ale nijak výrazněji neprosadil. O rok později působila v kasárnách skupina Neon, jejíž jádro tvořili hudebníci pocházející ze Slovenska. Také tato kapela do dění v okrese nezasáhla. Hrála do roku 1977. Dochovaly se sestavy obou skupin, v nichž absolvovaly Armádní soutěž umělecké tvořivosti v letech 1975 resp. 1976.
Orion: Petr Ritter, Jaroslav Starý, Pavel Tureček, Jaroslav Janda, Dušan Pompa, Jaroslav Punčochář a Helena Benešová.
Neon: Zdeněk Hron, František Paulus, Ernest Purztai, Peter Golkovský a Ludevít Czenege.
 
Bigbít z „Prachárny“
Fanthomas
Také u 2. strážní roty č. 1898 v Lužné u Rakovníka, v tzv. Prachárně, vznikly na přelomu 60. a 70. let dvě zajímavé bigbítové skupiny. Jejich zakladateli byli rakovničtí muzikanti, kteří už měli s bigbítem zkušenosti z civilu. První z nich založil kytarista a zpěvák The Preachers Vladimír „Sam“ Tuček a pojmenoval ji Fanthomas, podle tehdy populární filmové postavy. Do názvu pouze přidal „h“, aby vypadal víc „anglicky“.
„Kvůli kapele jsem byl docela perzekuován. Vojáci si mysleli, že mám nějaké výhody, když hraju. Nebyla to ale pravda. Musel jsem si udělat nejdřív svoje povinnosti a teprve pak jsem mohl hrát. Celkem to ale byla dobrá vojna. Druhým rokem jsem byl písařem, protože lampasáci usoudili, že když jsem vyučený tiskař, že musím umět psát na stroji. To jsem uměl, ale jen dvěma prsty,“ směje se Sam Tuček.
Skupina hrála v letech 1969 až 1970. Sam Tuček byl jediný Rakovničan v kapele, ostatní muzikanti byli z jiných míst a na „Prachárnu“ narukovali na základní vojenskou službu. Kromě Sama, který hrál sólovou kytaru a zpíval, tvořili Fanthomase baskytarista Milan Seidl, bubeník Václav Růžička a doprovodný kytarista Velebil (na křestní jméno si Sam nemohl vzpomenout).
 
FiBeJa
Na stejném vojenském útvaru, ale zhruba o dva roky později, založili rakovničtí muzikanti Karel Fiala (bicí) a Jan Janota (kytara, zpěv) další bigbítovou skupinu. Pojmenovali ji zkratkami svých příjmení FiBeJa, neboli Fiala, Bernard, Janota.
„Zdeněk Bernard byl Kladeňák a hrál na kytaru a baskytaru. Honza Janota už tenkrát komponoval svoje písničky, tak jsme je samozřejmě zařazovali do repertoáru. Kromě bigbítové klasiky jsme tedy měli poměrně dost vlastních skladeb. Ob týden jsme v létě 1972 a 1973 hráli Čaje na venkovním parketu restaurace Lebeda v Lužné – Nádraží. Pamatuji si, že se na ně sjížděli naši kamarádi z Rakovníka,“ vzpomíná na časy vojenského bigbítu Karel Fiala. Zatímco s Honzou Janotou se viděli po vojně při mnoha příležitostech, se Zdeňkem Bernardem se téměř neviděli, pouze se párkrát potkali.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994, výpovědi Milana Lukeše, Karla Fialy a Vladimíra „Sama“ Tučka)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2020. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah