Z historie bigbítu na Rakovnicku 29 - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

Hlavní nabídka
menu
Přejít na obsah
Podivná sedmdesátá léta
 
I přes úporný tlak se nepodařilo administrativě zničit na Rakovnicku rockové podhoubí zcela. V první polovině 70. let 20. století vzniklo různě po okrese několik nových skupin působících víceméně na poloilegální bázi. Nesehrály sice v dějinách rakovnického bigbítu významnější roli, ale zasloužily se o udržení kontinuity mezi šedesátými a sedmdesátými léty. Proto si připomeňme jejich názvy…
 
Nové kapely – jepičí život
V Kněževsi založil roku 1973 František Česal (kytara, zpěv) s Josefem Malafou (baskytara, zpěv) a Milanem Kučerou (bicí) The Sinners hrající asi rok. V téže obci vznikl v roce 1974 Atlantic, v němž působili Pavel Lukovič (kytara, zpěv), Jiří Cédl (baskytara, zpěv) a Jaroslav Rajs (bicí). V Lišanech postavil ve stejném roce Miroslav Kejla (sólová kytara) s Jaroslavem Gregorem (rytmická kytara), Milanem Linhartem (baskytara) a Josefem Launem (bicí) Alset. Na Základní škole Křivoklát se zformovala v roce 1974 skupina Omicron, kterou tvořili Milan Franc (zpěv), Luděk Šíma (kytara), Ladislav Holý (baskytara), Mirko Beneš (klávesy) a Miroslav Jirásek (bicí, zpěv). V Novém Strašecí založil roku 1975 kytarista a zpěvák Vladimír Štěrba, zpěvák Vlastimil Beránek, baskytarista Zdeněk Bretschneider a bubeník Milan Beránek kapelu Zlatý skarabeus.
Vznikly i skupiny, které za sebou nechaly zřetelnější stopu. Při tanečním orchestru Aspirant vznikla v dubnu 1973 stejnojmenná bigbítová kapela, kterou tvořili Milan Křížanovský (sólová kytara), Miroslav Seidl (rytmická kytara), Václav Podaný (baskytara), Jiří „Mrazík“ Jirásek (klávesy), Petr Maurer (tenorsaxofon), Petr Steidl (bicí) a Ivan Sixta (zpěv, perkuse). V září 1973 skupina změnila sestavu a přejmenovala se na Victoria. Až do dubna 1974, kdy se rozešla, hrála ve složení Miroslav Seidl (zpěv), Miloslav Černý (sólová kytara), Milan Křížanovský (baskytara), Pavel Mirga (rytmická kytara), Jiří „Mrazík“ Jirásek (klávesy), Ivan Sixta (saxofon, zpěv) a Jiří „Copan“ Svoboda (bicí). Společně s „přeživšími“ Admirals z Chrášťan, novostrašeckými Modrými hvězdami a rakovnickým Elektronikem tvořily okresní bigbítovou scénu poloviny sedmdesátých let.
 
Nástup country a folku
První polovina 70. let je v hudebním dění okresu ještě něčím pozoruhodná. Vedle rockových skupin zde začalo působit i několik country skupin a folkových sdružení. Country a folk byly v té době na Rakovnicku preferované díky česky zpívaným textům, což u rocku nebývalo pravidlem. Ideologům z OV KSČ potažmo z odboru kultury Okresního národního výboru vůbec nevadilo, že se z valné většiny jedná o písničky amerického Západu. Jaká absurdita. Není divu, že do country kapel utíkali „otrávení“ rockoví hudebníci. V rámci objektivity musím říci, že folk a country provázela v Rakovníku vždy kvalita. Nepůsobilo tu nikdy těchto skupin mnoho najednou a v těch, co byly, hráli samí nadšenci. Z bigbítových muzikantů se tu uplatnili především Josef „Olaf“ Kachlík, Víťa Vondrášek, Miloš Nigrin, Vlastík Beneš a bratři Havelkové.
 První country skupina vznikla v odborném učilišti n. p. TOS Rakovník na jaře roku 1972 a jmenovala se Poutníci. Její existenci zaznamenal i okresní týdeník Rozvoj, který 14. září 1972 napsal:: „Sedm mladých lidí, šest chlapců a jedna dívka, z toho dva z učiliště TOS, tři z gymnasia, k tomu kupa hudebních nástrojů a rozhlasová aparatura – to jsou Poutníci. Na tento název přišli náhodou, když při vzniku na jaře letošního roku řekl vedoucí Pavel Vyskočil: ,…tak se budeme jmenovat Poutníci nebo nějak jinak…‘ Zůstalo tedy u Poutníků. Za tu dobu už mají za sebou 12 vystoupení, poslední čtyři na chmelu, kde se jim hrálo fajn a také česáči v Šanově, Pšovlkách, Chotěšově a Oráčově je dobře přijali. A repertoár? Zatím jedna
vlastní skladba, ostatní pro nedostatek času na další vlastní tvorbu přejímají od profesionálních skupin – Plavců, Greenhornů – prostě kde se dá.
Zpívají česky (což je klad) a jejich vystoupení je protkáno seznamováním s jednotlivými členy. Pavel Vyskočil, kapelník a též pedagog, kterému žáci posílají z výletů pohlednice, Míra Liška, jehož posledním dobrým činem je včasná docházka na zkoušky, Karel Endyš, který hraje na foukací harmoniku a zlí jazykové tvrdí, že prý je to nejlacinější, Véna Čibera, známá osoba v ,rakovnickém podsvětí‘, Pavel Pálek, jenž nosí vousy, ale jen proto, aby bylo vidět, že mu rostou a Květa Švarcová, která hraje na housle. Svůj melodický repertoár interpretují s přiměřeným počtem decibelů, na rozdíl od mnoha ostatníc; hrají a zpívají pod hlavičkou ZV ROH TOS a jejich jediným přáním je dále se zdokonalovat a hrát a zpívat.“
Pro historii doplňme kompletní nástrojové obsazení Poutníků: Pavel Vyskočil (kontrabas), Miroslav Liška (kytara), Milan Hofrichtr (banjo, kytara), Václav Čibera (mandolína), Karel Endyš (foukací harmonika, bicí), Pavel Pálek (kytara, banjo) a Květa Švarcová (housle).
O několik měsíců později se v Rakovníku zformovali Trapeři (viz samostatná kapitola), kteří v dalších letech dosáhli velké popularity. Jeden z jejich prvních koncertů byl na 5. Hit-show v Tylově divadle 22. prosince 1972. Vystoupili zde vedle Mandragory, The Undertakers a pražských hostů Tritonus. Byla to na několik let poslední Hit-show, která byla odborem kultury ONV povolená.
Folkovou scénu zastupovaly v polovině 70. let dvě skupiny. Recesní Špacírgang působil v letech 1973-1975 na rakovnickém gymnáziu a vedle rockerů Vladimíra Hasala (bicí, valcha) a Adolfa Vachtla (xylofon) ho tvořili Jiří Fanc (sólová kytara), Miloš Procházka (rytmická kytara), Pavel Neumann (baskytara) a Jiří Černý (akordeon). Na přelomu let 1975-1976 hrála v Rakovníku JaNoHaHa bratrů Havelkových, Jana Janoty a Miroslava Novotného. V roce 1975 se zúčastnila krajského kola Porty.
 
Není všem dnům konec
Druhá polovina 70. let ukázala, že pokud jde o bigbít na Rakovnicku, není všem dnům zdaleka konec. Administrativní zásahy minulého období sice přežily jen dvě skupiny – Elektronik (viz samostatná kapitola) a novostrašecký Reflektor, což byl přejmenovaný Zlatý skarabeus (Viera Vančová – zpěv, Miroslava Kindlová – zpěv, Vlastimil Beránek – zpěv, Vladimír Štěrba – sólová kytara, zpěv, Zdeněk Bretschneider – baskytara a Milan Beránek – bicí). I když ani této skupině se nevyhnuly personální změny, fungovala až do roku 1984 (1976: Bretschneidera vystřídal Karel Václavík – bass, M. Beránka Karel Lorenc – bicí, odešli Vl. Beránek a M. Kindlová. 1977: Václavíka nahradil Ondřej Maier – bass, odešla V. Vančová a přišel Petr Štáfek – klávesy. 1978: odešel Vladimír Štěrba. Do osmé dekády vstoupil Reflektor jako trio Štáfek-Maier-Lorenc). 1980: Štáfka vystřídal Karel Pleiner – kytara, zpěv, perkuse a přišel Tomáš Baroch – sólová kytara, zpěv. 1981: Baroch, Maier a Pleiner odešli na vojnu a osamělého Lorence doplnili Vladimír Štěrba (kytara, zpěv) a Ladislav Kratochvíl – baskytara. V roce 1982 změnila skupina svůj název na Hey.

Rebelové a likvidační kapela
V rozmezí let 1975-1979 vzniklo několik zcela nových skupin, které o sobě daly slyšet. Výrazně se v nich prosadila mladá muzikantská krev. Tyto kapely přinesly oživení na okresní bigbítovou scénu a přidělaly vrásky na čelech kulturních a ideologických funkcionářů. Málokdo tehdy tušil, že se dala do pohybu lavina, kterou už nepůjde zastavit.
Hned v roce 1975 byla při Osvětové besedě v Městečku založena skupina Meditace. Ta vznikla poté, kdy došlo k rozkolu v chrášťanské kapele The Admirals. Čtyři její členové – zpěvák Vladimír „Sam“ Tuček, kytarista Václav Rais, baskytarista Petr Bradáč a bubeník Vladimír Hasal se odtrhli a založili novou formaci v jiné části okresu. Varhaník Adolf Vachtl doplnil řady skupiny o sólového kytaristu Miroslava Kejlu, baskytaristu Jiřího Cédla, bubeníka Josefa Launa a později ještě rytmického kytaristu Miroslava Beneše a pokračovali dál pod názvem Admirál. Skupina však neměla dlouhého trvání, a ještě koncem roku 1975 se rozpadla. Meditaci, která hraje (byť sporadicky) dodnes, budeme věnovat na našich stránkách samostatnou kapitolu.
Kvalitou upoutaly dvě nové rakovnické skupiny – hard rockový Lucifer a Telex (77). Lucifer vznikl v květnu roku 1976. Tvořili ho zpěváci Ladislav Gróf a Miroslav Seidl, kytarista Miroslav Kejla, baskytarista Ladislav Černý, klávesista Jiří „Mrazík“ Jirásek a bubeník Petr Steidl. Na Lucifera vzpomíná Ladislav Černý, který později patřil k nejvytěžovanějším a nejlepším rakovnickým basovým kytaristům. „Někdy v roce 1976 za mnou přišli kluci z bývalé kapely Aspirant. Měli problém. Jejich baskytarista Milan Křížanovský odešel na vojnu a oni za něj hledali náhradu. Jirka Mrazík Jirásek se mě zeptal, jestli bych se nenaučil hrát na baskytaru, když už hraji na kontrabas. Já jsem ale baskytaru neměl. Tak napsali Milanovi a ten mi půjčil svou Jolanu i s bednou. Zkoušeli jsme v OSP a pěkně jsme přitvrdili. Od písní Jirky Schelingera jsme postupně přešli na Deep Purple, Black Sabbath a hlavně maďarskou Omegu. Když jsme zlanařili kytaristu Míru Kejlu, dostala kapela konečnou podobu. Tak vznikl Lucifer. Udělali jsme přehrávky a vydrželo nám to až do roku 1978. Pak si na nás vzpomněli vojenští páni, já a Míra Kejla jsme šupajdili na dva roky sloužit vlasti. Nic nebylo platné, že jsme makali v Šamotce, odkud kluci chodili většinou jen na pět měsíců. Možná si soudruzi řekli, že vojna ty problémové máničky předělá. Je pravda, že jsme byli taková likvidační kapela. Hráli jsme v Lužné na nádraží v Lebedě a od té doby tam byly Čaje zakázané. Stejné to bylo i v Řevničově. Když jsme hráli v Kamenných Žehrovicích, tak přišli policajti a do půl hodiny jsme museli vyklidit sál. Kvůli textům jsme byli několikrát na OV KSČ,“ uzavírá své vyprávění Láďa Černý.
V srpnu 1978 se objevila v Rakovníku skupina Telex (77). Dominovala v ní zpěvačka Dagmar Doležalová, která si „odskočila“ ze středního proudu k bigbítu. Jejími spoluhráči byli zpěvák Miroslav Seidl, kytarista Pavel Mirga, baskytarista Jiří Cédl, klávesista Adolf Vachtl a bubeník Jiří „Copan“ Svoboda. Kapela působila pod VI. MO SSM Rakovník. Z rockové scény zmizela v prosinci roku 1979.
 
První punková skupina
Z nových tváří byla složena zajímavá bluesově orientovaná skupina Kanagom, která vznikla roku 1976 na Gymnáziu Zikmund Wintra. Jejími protagonisty byli kytarista a zpěvák Luboš „Kim“ Klatovský a baskytarista Luděk Rajs, které doplnili Miluše Klatovská (klávesy), Miloš Vlk (bicí) a hostující saxofonista Václav Hornof. Roku 1977 opustila kapela gymnázium, ale ještě potom se dlouho scházela a hrála pro potěchu svoji a svých přátel.
Když už jsme na rakovnickém gymnáziu, musíme zmínit skupinu Sojka, která byla prvním punkovým počinem v okrese. Jejími členy byli Svatopluk Dvořák (zpěv), Mojmír Konečný (zpěv, bicí, perkuse), Libor Pichrt (kytara), Miroslav Duschek (baskytara) a Karel Pavlíček (flétna). Kapela hrávala i během některých vystoupení Souboru uměleckého přednesu (SUP), který na gymnáziu založil a vedl prof. Zdeněk Brůžek. Její vystoupení bylo „zdůvodněno“ tak, že se jedná o parodii výstřelků nejhorších odnoží pop-music. Diváci však věděli své. Sojka se rozešla s blížící se maturitou jejích členů v roce 1979.
Na novostrašeckém gymnáziu působila v té době skupina Horizont (1978-1980), kterou tvořili Petr Maslík (sólová kytara), Stanislav Machota (rytmická kytara), Vladimír Rydlo (baskytara) a Pavel Marvan (bicí).
Bonaventura a Kamelot
Živo bylo ve druhé polovině 70. let také na Křivoklátsku a v Jesenici. V dubnu 1978 začala hrát pod MO SSM Křivoklát skupina Bonaventura, která plnila sály nejen na Křivoklátě, ale i v okolních obcích. Také v ní se objevili mladí bigbíťáci, kteří v následujícím desetiletípokračovali v nastoupené cestě. Jména jako Milan Franc (zpěv), Jana Jirásková (zpěv), Miroslav Jirásek (kytara), Václav Friebert (kytara), Jaroslav Hokr (baskytara), Mojmír Konečný (zpěv) a František „Švec“ Jirásek (bicí) z hudební mapy okresu rozhodně nezmizela. Také Bonaventuře věnujeme samostatnou kapitolu.
Jedním z nejnadějnějších projektů se jevil koncem 70. let Kamelot, působící pod Jednotným kulturním zařízením v Jesenici. Pod patronací jeho vedoucího, pedagoga, literáta a básníka Vlastimila Řebce se zformovala velmi dobrá skupina hrající svěží bigbít s mnoha vlastními skladbami (např. Discoman, Sanitní vůz č. 25 ad.). I v této skupině se objevili muzikanti, kteří v dalších letech patřili ke špičce rakovnické (nejen) rockové scény, např. kytarista Jan „Mumík“ Porubčan, bubeník Josef Hejda, zpěvák Jiří Kovář, kytarista Petr Elznic nebo baskytarista Sláva Vaic. Kamelot se z nově vzniklých skupin (s výjimkou Meditace) udržel nejdéle – až do června roku 1984.

6. Hit-show
V dubnu 1978 zasvitla jiskřička naděje v podobě konání 6. Hit-show, která se uskutečnila opět v Tylově divadle. Role moderátora se ujal zkušený Kamil Kraus. Z domácích skupin se představily Meditace a Elektronik, dále Renonc z Vojenského útvaru 1035 a jako host kladenský Flop. Hit-show byla zakončena společnou jam-session, při níž zúčastnění muzikanti zahráli skladbu Vanilla Fudge Season Of The Witch (Sezóna čarodějnic).
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994, článek Jiřího Koláře „Hrají a zpívají Poutníci“. In: Rozvoj, 14. 9. 1972, článek Tomáše Bednaříka „SUP – nadšenci z rakovnického gymnázia“. In: Raport, 10. 12. 2019, výpověď Ladislava Černého)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2020. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah