Z historie bigbítu na Rakovnicku 39 - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

Hlavní nabídka
menu
Přejít na obsah
Míla Černý – Život mezi bigbítem, pračkami a rybami
 
 
Míla, neboli „Miloušek“ Černý patří k legendám rakovnické bigbítové scény. Pohybuje se na ní (s občasnými přestávkami) už od konce roku 1967, kdy vstoupil jako šestnáctiletý do řad tehdy slavné skupiny Mandragora coby hráč na foukací harmoniku. Během své dlouhé hudební kariéry vystřídal pouze tři kapely, nepočítáme-li epizodní záskoky s tanečním orchestrem Melodie. Vezměme ale vše pěkně popořádku…
 
Mini curriculum vitae
„Narodil jsem se 27. dubna 1952. Po vychození 2. základní školy v Rakovníku jsem začal studovat elektroprůmyslovku v Kladně. Pak jsem nastoupil náhradní vojenskou službu do cihelny v Jesenici a odkroutil si pět měsíců vojny v Podbořanech. Poté jsem nastoupil do TOSu Rakovník jako elektromechanik a při zaměstnání si udělal ještě výuční list. V roce 1986 jsem přešel do opravny elektro Okresního průmyslového podniku Rakovník. V roce 1991 jsem se postavil na vlastní nohy a řemeslo opraváře praček dělám v podstatě až doposud. Jsem smluvním mechanikem firmy Whirpool. Veškeré opravy provádím v bytech zákazníků, včetně generálek. Pro lidi je to výhodné, protože nemusejí vozit pračky nikam do opravářské dílny,“ shrnuje v kostce Míla svůj dosavadní život. Podle jeho slov se dá tímto řemeslem uživit, ale zbohatnout ne. „Dělám sám, svýma rukama. Jsem ředitel, obchodní náměstek a zaměstnanec v jedné osobě. Práce pořád je, zaplať pánbůh. Bývalo to sice lepší, ale nestěžuji si.“
 
Z „lidušky“ až k Mandragoře a The Undertakers
Hudební cesta Míly Černého začala v rakovnické Lidové škole umění. Deset let se v „lidušce“ učil hrát na klavír a mezi tím docházel čtyři roky k Petru Konopáskovi na trumpetu. Na kytaru se naučil sám, stejně jako mnoho jeho vrstevníků v té době. Pod vlivem Beatles, Rolling Stones, Olympicu, Flamenga a dalších legendárních kapel se pilně učil akordy a jejich písničky. „Někdy v sedmičce nebo osmičce jsme založili s Vlastíkem Benešem a Honzou Teicherem rytmickou kytarovou skupinu. V listopadu 1967 jsme dostali s Vlastíkem ,lano‘ do první okresní bigbítové ligy k Mandragoře, která tehdy radikálně měnila své složení. Já původně jako hráč na foukací harmoniku.“ Když ale v únoru 1968 odešel kytarista Vladimír Lankaš, převzal po něm Míla Černý doprovodnou kytaru. „Beglajt jsem hrál v Mandragoře dva roky a už mě to nebavilo. Cítil jsem se na víc. A tak jsme s několika kamarády založili vlastní skupinu, kterou jsme pojmenovali The Undertakers,“ říká Míla Černý.
Premiéru si skupina odbyla v sobotu 21. listopadu 1969 v Tylově divadle v Rakovníku na 2. Hit-show v sestavě Vladimír Soukup a Zdeněk Hvězda (zpěv), Míla Černý (sólová kytara, zpěv), Míla Černohorský (baskytara), Petr Soukup (doprovodná kytara, zpěv) a Vladimír Skoupý (bicí). The Undertakers se stali jedním z nejpříjemnějších překvapení večera a bylo jasné, že se na rakovnickém hudebním nebi zrodila velmi dobrá kapela. O peripetiích téhle skupiny byly už popsány stohy papíru. „Hrávali jsme třikrát v týdnu. Ve středu byly Hrátky v Osvěťáku, v neděli Čaje v Dělňáku a v sobotu jsme objížděli vesnice.“ Na začátku 70. let hrávali The Undertakers pravidelně v Praze. Nic naplat, v roce 1973 je shledali normalizátoři nezpůsobilé veřejné produkce a odebrali jim licenci k vystupování. Nemá smysl, abych zde opakoval všechny podrobnosti čtyřleté kariéry skupiny, zájemci si je můžou přečíst v samostatné kapitole této rubriky.
Míla Černý se pokusil se Sašou Pleskou kapelu obnovit pod názvem The New Undertakers, ale u přehrávkové komise tvrdě narazili. Ještě chvíli hrál bigbít v lubenské Victorii s Milanem Křížanovským, Mírou Seidlem, Jirkou Copanem Svobodou, Jirkou Mrazíkem Jiráskem a Pavlem Mirgou, a když i tahle kapela byla rozehnána, pověsil kytaru na hřebík a začal se věnovat svým dalším zájmům.
Sport a rybařina
Mám spoustu koníčků. Kdybych měl jmenovat ty nejdůležitější, tak sport, rybaření a samozřejmě muzika. Asi do dvanácti let jsem hrával fotbal za žáky SK Rakovník. Na základce jsem hrál závodně volejbal, v devítce jsem se stal dokonce přeborníkem okresu. Do té doby, než mě dostihla nepříjemná nemoc, jsem si občas zašel zahrát squash, v létě tenis a jezdil jsem na kole. Pokud to čas dovolil,“ popisuje Míla Černý své největší koníčky.
Jen tak mimochodem, může se pyšnit slavnými spolužáky. Na průmku s ním chodili pozdější hokejové hvězdy Milan Nový a František Kaberle st. Občas se s nimi potká. I když dosáhli až na vrchol a stali se mistry světa, zůstali prý obyčejnými kluky.
Na rybařinu moc času nemá, přiznává Míla. O to ji má radši. Od sedmasedmdesátého je členem MO Českého rybářského svazu Rakovník. „Čas od času vyrazím na tři dny s kamarády na řeku. Rybníky mě moc nebaví. Mým největším úlovkem je dvanáctikilový kapr, kterého jsem paradoxně chytil v roce 1990 na rybníku v Novém Domě. Náhodou jsem se tam ocitnul, seděl jsem čtvrt hodiny a kapra jsem dostal.“
  
Petr Novák byl bezva kluk
Nejraději ze všeho má Míla rád muziku. Shodou okolností se seznámil s legendou českého bigbítu Karlem Kahovcem a přes něj se svým „idolem“ Petrem Novákem.
„Na to, jak velká hvězda to byla, byl Petr Novák úplně normální kluk. Vůbec nic ze sebe nedělal. Když jsem mu začal po seznámení vykat, povídá, co blbnu, že je Petr a od té doby jsme si tykali. Jezdili jsme na Amálii a hráli tam starý Petrový a Karlový písničky. Kdybyste viděli, co ten člověk rozpůjčoval peněz. Všem bezmezně věřil a byl strašně naivní. Spousta lidí mu zůstala dlužná. Je fakt, že úděsně pil, hlavně vodku s džusem, ale člověk to byl skvělej. Je moc škoda, že umřel tak brzy.“
 
Reinkarnace The Undertakers
V listopadu 1994 při příležitosti megakoncertu Je to jenom rock and roll Míla obnovil The Undertakers. Téměř v původní sestavě s Pinďou Černohorským na basu, Vláďou Skoupým na bicí, Samem Tučkem na beglajt a Vláďou Soukupem u mikrofonu. Skupina zahrála své největší hity z přelomu 60. a 70. let. Bohužel, krátce na to (2. února 1975) odešel do muzikantského nebe Vladimír Skoupý a skupina se na čas odmlčela. Definitivní návrat The Undertakers na rakovnickou bigbítovou scénu se tak o několik let zdržel. Od konce 90. let (20. století) se ale přání stalo skutečností. The Undertakers se znovu objevili na pódiu. Zahráli při výročí spřátelené skupiny Meditace i při prvním benefičním koncertu pro dětské oddělení rakovnické nemocnice, kterou začala pořádat od roku 2000 v Kulturním centru Rakovník skupina Prošlá lhůta. Ke spolupráci přizvala i dvě spřátelené bigbítové legendy – The Undertakers a Meditaci, později doplněné ještě o skupinu Dhepo. „Od té doby hrajeme víceméně pravidelně, i když to nijak nepřeháníme. Občas, když má Brutus nebo Meditace nějaké výročí, si znovu zahrajeme. Řekli jsme si, že ročně odehrajeme čtyři, pět kšeftů a toho se držíme, i když zájem by byl daleko větší. Ale takhle nás to baví a neunavuje,“ říká Míla Černý.
Dne 27. září 2011 byli The Undertakers ocenění při koncertu v kulturním centru čestným uznáním Síně slávy českého rock and rollu za to, že prošlapávali cestu bigbítu v Rakovníku. Certifikát jim předal předseda této síně Ondřej Kotrch.
V roce 2019 dospěli The Undertakers k půlstoletí své činnosti. A také ho náležitě oslavili. Jako generálku narozeninového koncertu si „střihli“ čtyřicetiminutový set při premiérovém koncertu nově založené Dvorany slávy rakovnického bigbítu 19. října v Kulturním centru Rakovník. Při této příležitosti byli do této dvorany uvedeni čtyři členové skupiny – Miloslav Černý, Vlastimil Beneš, Libor Laun a Vladimír Skoupý. Posledně jmenovaný In Memoriam.
Vlastní oslavy proběhly v pátek 8. listopadu v Domě osvěty. Kromě jubilantů zahrály skupiny Mr. Feelgood a Meditace. Po půlnoci vstoupili The Undertakers do druhé padesátky své existence…
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994, články Tomáše Bednaříka: Míla Černý – Život s bigbítem a pračkami. In Raport: 23. 4. 2002 a Okresní bigbítové vody brázdí dvaačtyřicet let. In Raport: 10. 2. 2009. Výpověď Miloslava Černého)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2020. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah