Z historie bigbítu na Rakovnicku 4a - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

Hlavní nabídka
Band
Přejít na obsah
Šmidl Boys / The FoolmenZe školních lavic na venkov
 
Po odchodu členů Kytarové skupiny SVVŠ Rakovník z gymnázia v roce 1966 zaujali jejich místo mladší spolužáci. Zdědili nejen skromnou aparaturu, ale také většinu repertoáru – skladby The Beatles, The Shadows, The Rolling Stones, který doplnili o české vzory – hlavně skupiny Olympic a Mefisto. Studenti Josef Beneš (sólová kytara), Jan Grünvald (rytmická kytara), Jindřich Cedl (baskytara, zpěv) a Libor Laun (bicí), později ještě František Povolný (rytmická kytara, zpěv) a Jaroslav Novák (bicí) si dali na bigbít poněkud kuriózní název – Šmidl Boys.
 
Od vesnice k vesnici…
Přínosem Termitů a Šmidl Boys, vedle šíření rockové hudby, byla i skutečnost, že v jejich řadách působili hudebníci žijící mimo okresní město. Pánové Široký, Kraus a Cedl byli z Křivoklátu, Beneš z Lubné, Laun z Lužné a Novák z Hořesedel. Tak byl vytvořen předpoklad rozšíření bigbítu i na rakovnický venkov. To se potvrdilo v červnu 1967, kdy členové Šmidl Boys odmaturovali a přesunuli své působiště mimo Rakovník. Nejprve působili pod novým názvem Repettens Group střídavě v Lubné a na Křivoklátě. Na přelomu 60. a 70. let jako The Foolmen (volně přeloženo – Šašci, Blázni) nejprve v Okresním domě pionýrů a mládeže v Rakovníku, na Křivoklátě a v Roztokách. Zkoušeli, kde se dalo: v Lubné na hambalku, kde se sušíval chmel, v Křivoklátě v divadelní šatně v sokolovně, v tělocvičně základní školy nebo v zasedačce místního národního výboru, v Roztokách na sále hotelu. Nikde ale nebyli „doma“, protože „kravál“ po několika zkouškách začal všem vadit a skupina se musela stěhovat. Stabilní místo pro uskladnění aparatury bylo v garáži u baskytaristy Jindřicha Cedla, odkud se na každý kšeft stěhovala na dvoukoláku a do vzdálenějších míst vlakem.
V sestavě Repettens Group (1967-1969) se kromě stabilního triumvirátu Josef Beneš, Jindřich Cedl a Jaroslav Novák objevila i zpěvačka Anna Hrubá (odešla 1968) a kytarista Jiří Veklinec, kterého v roce 1968 vystřídal Pavel Mesár. Po přejmenování skupiny na The Foolmen (1969) nahradil Mesára Tomáš Bednařík (rytmická kytara, zpěv) a v roce 1970 přišla talentovaná zpěvačka Věra Kolaříková.
Pestrý repertoár
Podařilo se nám zrekonstruovat repertoár skupiny z let 1969-1970. Čítal 35 písniček domácí i zahraniční provenience. Protože ani jeden ze členů kapely nevládl pořádně anglickým jazykem, byla v originále zpívána jen nepatrná část písní. Velkou devízou (na tu dobu) bylo, že většina zahraničních skladeb byla přetextována do češtiny. Autory českých textů byli Václav Endršt (hlavní „profesí“ technik skupiny), bubeník Jaroslav Novák a také kytarista a zpěvák Pavel Mesár. Repertoár The Foolmen byl značně pestrý: od instrumentálek The Shadows, přes oblíbené songy The Bee Gees, The Hollies a The Beatles až po soulové standardy a beatové šansony. Z domácích luhů a hájů pak písničky The Matadors, Olympicu, Juventusu, Fortuny a dalších. Stejně jako v případě většiny ostatních okresních kapel té doby hráli The Foolmen vše, co „letělo“ a při tancovačkách bylo žádáno.
Nahlédněme do playlistu The Foolmen z roku 1970: I´ve Gotta Get A Message To You, Nezapomeň si vzpomenout (Don't Forget To Remember), Já mám tě rád (In My Own Time), Ještě máš naději (To Love Somebody) – vše z repertoáru The Bee Gees, And I Love Her, Get Back, Oh, Darling – z dílny The Beatles, Zdání (Bring It On Home To Me) – z repertoáru The Animals, Hvězdy (Listen To Me), Bílá jachta (Sorry Suzanne) od The Hollies, Zmiz z mého obláčku (Get Off Of My Cloud) od The Rolling Stones, Jediná žena (Only One Woman) od The Marbles, Zlý měsíc (Bad Moon Rising) od C.C.R., Podivný spáč (Sloop John B) z repertoáru The Beach Boys, Flamendr (Dream A Little Dream Of Me) od The Mamas and Papas, Princ Bajaja (Something Is Happening) od The Herman´s Hermits, Crazy Love od Paula Anky, I Believe To My Soul od Raye Charlese, My Adorable One od Percy Sledge. Z repertoáru českých skupin pak Ona se brání (Karel Černoch a Juventus), I Feel So Lonely a I Want To See You (obě The Matadors), Vzpomínka plíživá (Olympic), Ve frontě na kousek duhy (Fortuna), Zpívám a hlavu si lámu (Hana Ulrychová a Atlantis), To vadí (Petr Spálený a Apollobeat). Z vlastní tvorby Balada o smutné dívce, kterou napsal Jaroslav Novák, a instrumentálky Sub sigillo, Sun sun, Vzpoura v pivních trubkách nebo Mustangové.

Hráli, kde se dalo
Získat kšeft pro skupinu, která nebyla tak zavedená, jako známější rakovnické kapely, nebylo na přelomu 60. a 70. let právě jednoduché. A to se týkalo i The Foolmen. Členové skupiny vzpomínají na mnohé kuriózní situace, které se jim tehdy přihodily.
Tak třeba, když hráli v Hořesedlích, kde bydlel bubeník Jaroslav Novák, brodili se do obce od železniční zastávky hlubokým sněhem. Po kšeftu pak spali u Nováků v nepoužívaném pokoji, kde se teplota blížila bodu mrazu.
Ve starém jesenickém kinu zase „vypálili“ zásuvky a po dvaceti minutách bylo po koncertu. Náhradou pak vystoupili v tělocvičně tamní základní školy, která byla nacvaknutá k prasknutí. Tuhle hru „zařídil“ Jindra Cedl, který tehdy v Jesenici učil.
Památný byl i koncert na plese zdravotních sester v Říčanech u Prahy. Aparaturu i sebe tam The Foolmen vezli z Křivoklátu vlakem, po Praze v tramvaji a do Říčan opět vlakem. Šok muzikantům způsobilo osazenstvo plesu. Pořadatelé jim totiž neřekli, že se jedná o ples bývalých zdravotních sester. Takže místo vnadných sestřiček na ně čekal plný sál důchodkyň. Je až neuvěřitelné, jak skvělý tenhle kšeft byl. Babky se královsky bavily, kravál jim nevadil, protože většina z nich byla nahluchlá, a písničku Podivný spáč musela kapela opakovat snad pětkrát. Rozčarování trošičku zmírnil obrovský řízek, který každý muzikant o přestávce od pořadatelů dostal.
Do análů skupiny vstoupil i „incident“ na rakovnickém nádraží, kdy technik Václav Endršt postavil kufry obsahující mimo jiné těžké disky ke stojanům na mikrofony do louže. Voda chatrné kufry promáčela, a když je pak Vašek zvedl, aby je přemístil do vlaku, kufry se protrhly a veškerý jejich obsah se vysypal do kolejiště. Než se všechny ty kabely, konektory, zástrčky etc. posbíraly, došlo k patnáctiminutovému zpoždění vlaku na Bečov. Strojvůdce chtěl odjet, ale protože bedny a zesilovače již byly „na palubě“, nezbývalo mu, než čekat.
Jedna z tancovaček v Hotelu Roztoky, na níž The Foolmen o prázdninách roku 1970 hráli, skončila „zásahem“ Veřejné bezpečnosti (tehdejší policie – pozn. T. B.). „Ke konci dobře rozjeté zábavy najednou vyskočil na pódium do půli těla svlečený téměř dvoumetrový bouřlivák Gusta Kaftan z Městečka a do mikrofonu zařval: ,Víte, jaký teď bude mít Československo nový státní znak? Hovno propíchnuté husím brkem. To proto, že máme soudruha Husáka!‘ Jakýsi snaživec z předsálí zavolal do Křivoklátu na služebnu Veřejné bezpečnosti. Když se to rozkřiklo, začali lidé houfně ze sálu prchat. My jsme zabalili nástroje, aparaturu schovali za oponu, a také jsme rychle vypadli. Když esenbáci do hotelu dorazili, nebyl tam už skoro nikdo. Prý nás hledali, ale hospodský (už si nevzpomínám, který to tehdy byl) jim řekl, že tam hrála nějaká kapela z Prahy a už odjela. Tak se na to vykašlali. Když jsme si ale druhý den přišli pro aparaturu, prohlásil, že už nás tam nechce vidět,“ vzpomíná na dramatickou událost z léta 1970 kytarista a zpěvák Tomáš Bednařík.
Vrcholem činnosti The Foolmen bylo vystoupení na Jarní beatové přehlídce v Dělnickém domě v Rakovníku v březnu 1970. Bigbítová show byla koncipována jako taneční zábava a kromě The Foolmen na ní zahrály skupiny The Undertakers, Inferi, The Preachers, The Pride of Ladies Bedrooms a Mandragora. Tedy to nejlepší, co v té době na Rakovnicku bylo.
  
Nucené přejmenování a zánik
V srpnu 1970 se skupina nuceně přejmenovala na The Rotters (Ničemové, Mizerové). To jí umožnilo ještě jednou si v Roztokách zahrát. Bylo to v září roku 1970 a v podstatě šlo o poslední kšeft ve staré sestavě a de facto loučení s lídrem kapely, sólovým kytaristou a hráčem na klavifon Josefem Benešem. Ten byl pro své politické postoje (navíc jako „syn kulaka“) vypoklonkován ze studia na lékařské fakultě a na podzim roku 1970 obratem povolán k dvouleté službě vlasti. Krátce na to došlo v kapele k „zemětřesení“. Odchod ze skupiny ohlásili zpěvačka Věra Kolaříková, bubeník Jaroslav Novák a technik Václav Endršt. The Rotters byli nuceni přeskupit své řady…
Díky novému názvu a velkým změnám v sestavě byla kapela „vzata na milost“ a mohla prozatím zkoušet v předsálí Hotelu Roztoky. „Dohled“ nad ní si vzal zkušený saxofonista zdejšího tanečního orchestru Permon a zároveň funkcionář místního národního výboru Karel Hausdorf. Od konce roku 1970 tedy pokračovali The Rotters ve složení: Petr Zeman (zpěv), Tomáš Bednařík (kytara, zpěv), Gejza Dohnal (baskytara) a Jindřich Cedl (bicí). Posledně jmenovaný se chopil kapelnického žezla. V kapele to ale od samého začátku skřípalo, její členové se nedokázali shodnout na repertoáru. Zkoušely se např. skladby jako Proud Mary
(Creedence Clearwater Revival), In The Summertime (Mungo Jerry) na jedné straně, a třeba Vem na to jed od Country Beatu Jiřího Brabce na straně druhé. Ze starého repertoáru zůstaly písně Vzpomínka plíživá, Podivný spáč, Zlý měsíc nebo Jediná žena.
Problémy pokračovaly i v novém roce. Skupině se nepodařilo sehnat stálou zkušebnu ani zřizovatele, a tak, bez jediného veřejného vystoupení, se v květnu 1971 rozešla.
 
Jednorázový comeback
Ještě jednou se The Foolmen sešli a veřejně vystoupili. V sobotu 26. listopadu 1994 uspořádal okresní týdeník Raport ve Sportovní hale v Rakovníku bigbítovou monstrakci nazvanou Je to jenom rock and roll. Poprvé po sametové revoluci se sešly existující i dávno neexistující rockové kapely Rakovnicka, aby na dvou pódiích ukázaly, že i přes všechny perzekuce bigbít v okrese stále žije. Během dvanácti hodin zde zahrálo 23 skupin, z toho více než polovina zaniklých. Mezi nimi, hned v prvním bloku, i The Foolmen.
Sešli se v kombinované sestavě, která spolu v minulosti nikdy nehrála, byť všichni její členové řadami kapely prošli: Anna Zimová /za svobodna Hrubá/ (zpěv), Josef Beneš (klávesy), Jiří Veklinec (sólová kytara), Jindřich Cedl (baskytara, zpěv) a Tomáš Bednařík (rytmická kytara, zpěv). Protože se nepodařilo sehnat bubeníka Jaroslava Nováka, naprogramoval Josef Beneš bubeníka automatického. „V garáži u Jóži Beneše v Žatci jsme nazkoušeli čtyři písničky z původního repertoáru – Vzpomínka plíživá, Ona se brání, Flamendr a Asi, kterou jsme tenkrát hráli s textem Vaška Endršta Zlý měsíc. První jsem zpíval já, druhou Jindra Cedl a poslední dvě Anička Zimová. Bohužel, právě během našeho vystoupení začal vynechávat aparát, odposlechy odešly úplně, takže jsme se skoro vůbec neslyšeli, a podle toho to taky vypadalo. Nic moc. Lidi byli ale tolerantní a zatleskali nám,“ popisuje poslední vystoupení The Foolmen Tomáš Bednařík. Od té doby se už kapela nikdy nesešla a za její historií se uzavřela voda.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994, osobní vzpomínky Tomáše Bednaříka, Jindřicha Cedla, Františka Povolného, Jiřího Veklince a Jana Grünvalda)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2020. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah