Dagmar Doležalová
(* 1954)
Dagmar Doležalová patřila bezesporu k nejtalentovanějším zpěvačkám, které se v Rakovníku narodily. Měla všechny předpoklady, aby překročila hranice okresu a vrhla se do vln show bussinesu – nevšední hlas, atraktivní vzhled i příjemné vystupování.
Muziku měla kolem sebe od raného dětství. Její otec Jaroslav Šlapák byl kytaristou TO Merkur a k hudbě vedl i svoji dceru. Na housle odmítla hrát, tak dostala tahací harmoniku. Učila se na ni pět let a pak toho nechala.
Na 1. ZDŠ v Rakovníku zpívala na konci 60. let s hudební skupinou Rakovize, ze které se později vyvinula bigbítová skupina Cleopatra, která už vešla do povědomí širší rakovnické veřejnosti. Hrála v letech 1968-1969. Na přelomu 60. a 70. let 20. stol. se pravidelně několik let zúčastňovala soutěže zpěváků nazvané Hledáme nové talenty, kterou pořádalo Okresní kulturní středisko v Rakovníku. Na gymnáziu zpívala se sborem prof. Jaroslava Čecha a s třídní kapelou, se kterou několikrát vystoupili na veřejnosti. Po maturitě dojížděla na sociálně právní školu do Prahy. Po ukončení školy nastoupila Dáša do Rakony, kde dělala na osobním oddělení, což ji ale nebavilo. Proto odešla na Okresní kulturní středisko jako metodička.
Když pracovala v Rakoně, pokusila se o bigbítový comeback. Při tamním ZV ROH (jiné prameny uvádějí při VI. MO SSM Rakovník) působila bigbítová skupina Telex /77/, a tak s ní Dáša asi rok zpívala. Když se vdala, začala zpívat s Melodií. Bylo to v době, kdy tam působili Zdeněk Steidl, Zdeněk Hvězda a další. „Mohli jsme si dovolit zpívat i vícehlasy a myslím, že to znělo docela dobře. Byla jsem tam asi čtyři roky. Pátým rokem jsem začala mít problémy s hlasivkami a začala jsem jezdit na foniatrii do Klimentské ulice v Praze. Tamní primářka mi řekla, že buď musím jít na operaci, nebo přestat zpívat. Tak jsem přestala zpívat, protože mě bolely hlasivky.“
Na OKS pobyla Dáša čtyři roky. Měla na starosti muziku. Stále častěji se dostávala do střetu s odborem kultury ONV, hlavně kvůli skupině Brutus, proti které narůstala ze strany okresu averze, a nakonec vyvrcholila vypuzením kapely z Rakovnicka. Dášu vyhodili z OKS k 31. 12. 1980. A jak se to tenkrát dělalo, vykopli ji (opticky) směrem nahoru – na osobní oddělení ONV. Vysvobozením byla pro Dášu mateřská dovolená. Po ní se už na ONV nevrátila a šla pracovat na osobní oddělení do Jednoty, kde působila až do roku 1989.
„Po revoluci jsem udělala největší blbost svého života. Dala jsem výpověď, aniž bych měla jinou práci. Čtrnáct dní jsem pracovala v hospodě na bazénu, rozvážela jsem jídlo, pak jsem myla nádobí... u souseda jsem zjistila, že založili velkoobchod LEKKO a potřebovali by písařku. Tak jsem šla k nim a byla tam další čtyři roky. No, a nakonec jsem skončila jako pojišťovák. Přijali mě u Kooperativy a tam jsem působila až do svého odchodu do důchodu,“ bilancuje Dáša.
Ve čtvrtek 28. září 2023 byla Dagmar Doležalová uvedena do Dvorany slávy rakovnického bigbítu.