Elektronik
(1973-1980)
Skupina Elektronik vznikla v Rakovníku v létě roku 1973 přejmenováním zakázané skupiny Mandragora. Poprvé se veřejnosti představila 22. srpna 1973 v Šanově v sestavě Jan „Čenda“ Monhart (zpěv, perkuse), Zdeněk „Gejša“ Bradáč (zpěv), Stanislav „Jimmy“ Karlík (sólová kytara), František Hejda (rytmická kytara), Vlastimil Beneš (baskytara, zpěv), Václav „Upír“ Krejčí (bicí) a Pavel Koutecký (zvuk). Až do prosince 1978 byl jejím zřizovatelem Klub mládeže OV SSM Rakovník. Vzhledem k tomu, že krátce po svém vzniku začal hrát Elektronik tehdy módní jazz-rock, nebyl kulturním dohlížitelům solí v očích, jako předcházející Mandragora. To se ovšem brzy změnilo, zejména po personálních změnách, kdy Bradáče, Hejdu a Krejčího vystřídali zpěvák Milan Horník, kytarista Jiří Pertl, bubeník Milan Lukeš a zejména po příchodu Sáši Plesky (klávesy, zpěv), který začal kapelu (spolu s Čendou Monhartem) zásobovat vlastními písničkami, které si brzy našly cestu ke svým posluchačům. Po delší době začal Elektronik zase vyjíždět k tancovačkám. Měl na tehdejší dobu pro okresní bigbít neuvěřitelný počet vystoupení. Hrál minimálně dvakrát do měsíce, v srpnu dokonce pětkrát.
Od srpna 1975 posílil řady skupiny talentovaný flétnista (a později i saxofonista) František Matějovský. Slibný rozjezd skupiny zastavili „zelení mužíci“. Tedy přesněji řečeno vojenští pánové, kteří povolali do svých řad na dva předlouhé roky nejprve kytaristu Jimmyho Karlíka a zpěváka Čendu Monharta (od října 1975) a o rok později i Františka Matějovského. Kytaru sice převzal operativně Jirka Pertl, ale skupina se věnovala víceméně zkoušení, resp. hraní sama pro sebe. Za celé dva roky Jimmyho a Čendova vojákování vystoupil Elektronik veřejně pouze jednou, 18. prosince 1976 v Pochvalově. To už s ním ale nebyl ani druhý zpěvák Milan Horník, který v létě téhož roku zanechal aktivní činnosti.
Impulsem k obnovení koncertní aktivity skupiny byl příchod druhého bubeníka Vladimíra Hasala z pražské skupiny Variace v květnu 1977 a návrat vysloužilců Karlíka a Monharta v září 1977. V té době se už se skupinou ale pomalu loučil kytarista Jiří Pertl, který se od následujícího roku chystal vstoupit na nejistou dráhu profesionálního hudebníka pop-music. Kromě odchodu kytaristy Jiřího Pertla přinesl rok 1978 ještě další důležité personální změny. Na začátku roku se stal členem skupiny zpěvák Milan Štelcl a v říjnu návrat Františka Matějovského z vojny. Listopad roku 1978 přinesl další zásadní změnu ve složení skupiny. Po odehrání kšeftu 24. listopadu se s Elektronikem rozloučil dlouholetý baskytarista Vlastík Beneš, kterého nahradil Milan Křížanovský. To už byla skupina ale plně „v hledáčku“ OV KSČ a odboru kultury ONV. Na jejich popud jí OV SSM vypověděl zřizovatelskou smlouvu. Kapele se ale podařilo získat nového zřizovatele – ZV ROH plynárny Rakovník.
Členům Elektroniku bylo známo, že na jejich produkce docházejí pravidelně nejrůznější kontrolní orgány – pracovníky OKS a odboru kultury ONV počínaje, příslušníky Státní bezpečnosti konče. A tak na konci února 1980 se skupina rozhodla pro zajímavou rošádu. Elektronik oficiálně ukončil činnost, aby se z něj „přes noc“ stal Brutus. Když došlo k této rošádě, hrála skupina v obsazení Jan „Čenda“ Monhart a Milan Štelcl (zpěv), Sáša Pleska (elektrické piano/zpěv), Stanislav „Jimmy“ Karlík (kytara), Milan Křížanovský (baskytara/zpěv), František Matějovský (saxofon/flétna), Milan Lukeš (bicí nástroje). U mixážního pultu stále seděl Pavel Koutecký, o přepravu kapely se staral Jiří Stehlík.
V roce 2020 se stal Elektronik členem Dvorany slávy rakovnického bigbítu, kam byl slavnostně uveden v rámci 2. výročního koncertu 15. října 2021.
