Kamelot
(1978-1984)
Druhou kapelou (vedle křivoklátské Bonaventury), která vznikla na přelomu 70. a 80. let 20. století mimo okresní město a úspěšně působila na rakovnickém venkově, byl jesenický Kamelot. Jeho zakládajícími členy byli v roce 1978 sólový kytarista Pavel Kumínek, zpěvák a doprovodný kytarista Jiří Kovář, baskytarista Jiří Švejda a bubeník Ladislav Málek.
Do začátku pomohla Kamelotu odborová organizace Státního statku Jesenice, která věnovala skupině 15 tisíc Kč, aby si mohla koupit aparaturu. Zpočátku zkoušel Kamelot na sále v Drahouši. Do repertoáru zařadil skladby v té době u nás hodně oblíbených Uriah Heep a také pár vlastních písniček, které většinou skládal Pavel Kumínek a texty psal Jiří Kovář.
Na počátku roku 1979 se podařilo skupině díky vedoucímu Jednotného kulturního zařízení Jesenice Vlastimilu Řebcovi sehnat zkušebnu v Jesenici. Byl to sál nad bývalým Vlastivědným muzeem, kterému se říkalo Vořech. Tam Kamelot zkoušel až do doby, kdy bylo dokončeno Jednotné kulturní zařízení Jesenice, kde pak našel zázemí.
K prvním změnám v kapele došlo na jaře roku 1979, kdy si vojenští páni vzpomněli na Jiřího Švejdu a Ladislava Málka a povolali je na dva roky ke službě vlasti. Na jejich posty přišli bubeník Josef Hejda z Krakova a baskytarista Sláva Vaic z Rakovníka. Od jara roku 1979 se zintenzivnilo zkoušení a trošku se pozměnil repertoár. Některé původní písně „skončily v koši“, jiné kluci přearanžovali. K nim přibyly kromě skladeb Uriah Heep i pecky od Rainbow, Judas Priest a podobných kapel.
Aby mohla skupina veřejně vystupovat, musela mít zřizovatele (toho se ujalo Jednotné kulturní zařízení Jesenice) a tzv. přehrávky neboli kvalifikační zkoušky složené před odbornou komisí. Přehrávky, které probíhaly v Tylově divadle v Rakovníku, dopadly dobře a Kamelot dostal „papír“ na to, že může veřejně vystupovat za mírný honorář. Kšeftů však skupina příliš neměla. Jejich frekvence byla malá, hrálo se tak jednou za dva měsíce. Výjimkou byly letní měsíce, hlavně když do Jesenice přijely stovky česáčů na sklizeň chmele. To prý Kamelot hrál i obden. Mimo sezónu to byly nějaké tancovačky v Krupé, Žihli, Podbořanech, později díky Vlastimilu Řebcovi i v jesenickém kulturáku, a také několikrát v Klubu mládeže v Rakovníku.
V roce 1979 hrál krátký čas s Kamelotem na klávesy Zdeněk Horák, ale do kapely moc nezapadl a odešel. V průběhu roku 1980 však vyvstal jiný, závažnější problém. Zdravotní potíže nedovolovaly Pavlu Kumínkovi být na každé zkoušce a každé hře, a tak se skupina shodla, že je potřeba obsadit post sólového kytaristy stabilním hudebníkem. Tím se stal Jan „Mumík“ Porubčan z Mostu. S jeho příchodem přeskupila kapela trošku své řady: Mumík hrál na sólovou kytaru, Jiří Kovář se stal sólovým zpěvákem a Pavel Kumínek po něm převzal doprovodnou kytaru.
V pátek 27. března 1981 vystoupil Kamelot na jedné ze svých nejprestižnějších akcí. V Tylově divadle v Rakovníku uspořádaly Okresní kulturní středisko a Klub mládeže OV SSM přehlídku nejlepších rockových kapel okresu nazvanou Mladé rytmy.
K dalším personálním změnám došlo v dubnu 1981. Na vojnu byl povolán zpěvák Jiří Kovář. Ze zdravotních důvodů přestal úplně hrát Pavel Kumínek. Skupina zacelila dvě uprázdněná místa zpívajícím kytaristou Pavlem Mikem. Ve čtyřčlenné sestavě – Miko, Porubčan, Vaic, Hejda – a s výhradně svým repertoárem složil Kamelot 27. 9. 1981 další kvalifikační zkoušky a získal ohodnocení 60 %.
V roce1982 se opět ozvali vojenští páni – tentokrát narukovali Sláva Vaic a Pavel Miko. I s touto vynucenou změnou si Kamelot poradil. Vaice nahradil Vladimír Šafránek z Jesenice a Mika Petr Elznic z Rakovníka. I když her bylo stále méně a méně, Kamelot nesl statečně prapor jesenického bigbítu dál.
Když se na jaře roku 1983 vrátil z vojny Jiří Kovář, chopil se znovu mikrofonu. Krátce po jeho návratu ze skupiny odešel Petr Elznic. Dne 11. 6. 1983 absolvoval Kamelot nové přehrávky a svým kultivovaným projevem odbornou komisi doslova uzemnil. Ta mu přiřkla nejvyšší možné hodnocení – III. kvalifikační třídu. To už se ale existence kapely pomalu chýlila ke konci. Mumíka zlákal Brutus, z něhož odcházel Jimmy Karlík. A Jan Porubčan byl v té době na Rakovnicku jediný stejně kvalitní kytarista, který ho mohl nahradit. Faktický konec Kamelotu nastal, když dostali „lano“ od Meditace Hejda a Kovář. Stalo se v červnu roku 1984. Kamelot existoval zhruba pět let, což byla tehdy na okresní kapelu dost dlouhá doba. Po celou dobu jeho existence nad ním držel ochrannou ruku Vlastimil Řebec, učitel jesenické devítiletky a předseda Jednotného kulturního zařízení v Jesenici. Nesmírně vzdělaný člověk se širokým rozhledem.
Dne 15. října 2021 se stala skupina Kamelot členem Dvorany slávy rakovnického bigbítu, kam byla slavnostně uvedena v rámci 2. výročního koncertu.