Anna Stránská
(* 1950)
Anička Stránská se na regionální hudební scéně pohybuje už od roku 1965. Je, tak říkaje, zpěvačkou multižánrovou. Nedělá jí potíže zpívat rock, soul, blues, country i pop. Je typickou představitelnou okresních stálic, které přecházejí z žánru do žánru. Anička to dělá kultivovaně, vkusně, i když sama přiznává, že má své oblíbené interpretky, jako je Aretha Franklin, Tina Turner, z našich pak Věra Špinarová nebo Jana Kratochvílová. Nebrání se však zpívat vše, co se vejde do jejích „mantinelů“. Během své osmapadesátileté kariéry vystupovala pod pěti různými příjmeními, což je nesporný rekord mezi rakovnickými zpěvačkami. Slýchat jsme ji mohli pod jmény Hrubá, Kozáková, Zimová, Ryvolová a Stránská.
Anička Hrubá se narodila na podzim roku 1950 v Kolešovicích a už jako dítě školou povinné „vytloukala“ všemožné schůze, kde dělala „kulturní vložku“. Když jí bylo necelých patnáct, zazpívala si několikrát s kapelou Josefa Hejdy. Poté, kdy se s úspěchem zúčastnila soutěže Hledáme mladé talenty (právě studovala na SEŠ Rakovník) byla angažována do TO Luxor, který vedl Josef Fencl st. Po neshodách s kapelníkem odešla a načas se vrátila k orchestru Josefa Hejdy. V roce 1967 jí kamarád Josef Beneš nabídl, aby zpívala s jeho bigbítovou skupinou Šmidl Boys. S touhle kapelou, která se posléze přejmenovala na Repettens Group, absolvovala několik vystoupení.
V roce 1968 dostala „lano“ od Josefa Černíka a Slávy Beneše z tanečního orchestru Merkur. Zpívala s ním až do roku 1976. Pak odešla na půl roku k závodní kapele n. p. Autobrzdy, načas se vrátila do Merkuru, aby definitivně zakotvila v Autobrzdách, z nichž se posléze „vyklubal“ orchestr Kampanus. Hostování s posádkovou hudbou rakovnického vojenského útvaru pro ni znamenalo i životní změnu. Provdala se za jejího bubeníka Ivana Kozáka.
Začátek 80. let zastihl Aničku na Žatecku. Poté, co se rozvedla a znovu vdala (a změnila příjmení na Zimová), začala pracovat na finančním úseku vojenského útvaru ve Staňkovicích. A když už byla tak blízko Žatce, bylo by jen náhodou, aby si ji „nestáhl“ do své kapely JB Lekce její kamarád z let studentských Josef Beneš. Zpívala s ním od roku 1981 až do roku 1992.
Po sedmi letech se Anička vrátila na Rakovnicko. Učila v ZŠ Kněževes hudební a dramatickou výchovu. Mezitím se stačila podruhé rozvést a potřetí vdát (Ryvolová), absolvovat šest semestrů vysoké školy (nedokončila ji z rodinných důvodů), založit a vést smíšený pěvecký sbor Rolničky (53 dětí) a chvíli sbormistrovat čistecký pěvecký sbor Václav. Na vystupování s kapelou ale nerezignovala. Začala zpívat s novostrašeckou Premiérou Kazimíra Wachtla, poté s podbořanskými Atomy Tomáše Kratiny a posléze „přestoupila“ ke kněževeskému Universalu. S ním a s Lubošem Vrábelem zpívala dlouhých sedmnáct let. A byla to léta úspěšná.
Na podzim roku 1994 se na skok vrátila k bigbítu. Týdeník Raport uspořádal 26. listopadu ve Sportovní hale v Rakovníku monstrózní dvanáctihodinový koncert třiadvaceti rockových skupin, z nichž dobrá polovina už dlouhá léta nehrála. Anička se představila v řadách skupiny The Foolmen (na přelomu 60. a 70. let pokračovatelky Šmidl Boys), kterou vedl Josef Beneš. O tom, jak skvělá je zpěvačka, se mohl český národ přesvědčit, když se spolu se svým synem Vladimírem a vnučkou Vlaďkou zúčastnila v dubnu roku 2013 populární televizní soutěže Zpívá celá rodina.
Po rozpadu Universalu založila vlastní skupinu R. A. Factor posléze přejmenovanou na R. A. Factor Plus. Anička není jen výborná zpěvačka, ale také textařka. Nedávno učinila další životní změny. Učí v ZŠ Hředle, potřetí se rozvedla a počtvrté se vdala za Pavla Stránského.
Ve čtvrtek 28. září 2023 byla Anička Stránská uvedena do Dvorany slávy rakovnického bigbítu.
