Libor Laun
V 60. a 70. letech 20. století nebylo na Rakovnicku mnoho rockových hudebníků, kteří by se muzikou živili. Kromě Vítka Širokého, Michala Plesky a později i Jiřího Pertla se „zakousl“ do profesionálního hudebního chlebíčku také bubeník Libor Laun. Jeho kariéra byla vesměs úspěšná, neboť tvrdil muziku ve známých kapelách 70. a 80. let, s nimiž zpívali špičkoví zpěváci, jakými byli Petr Novák, Joan Duggan, Jana Kratochvílová nebo sestry Martha a Tena Elefteriadu. Představme si Libora Launa trošku podrobněji…
Od Smolařů k Mandragoře
Libor se narodil v Chomutově. Po neúspěšném pokusu o studium na Střední všeobecné vzdělávací škole v Rakovníku (dnešním gymnázium – pozn. autora) přešel na zdejší Střední ekonomickou školu, kde také odmaturoval. „Na gymplu měl problémy. Učení ho moc nebavilo, raději se věnoval muzice. Stalo se třeba, že se při hodině v duchu přenesl do jiného světa, začal prsty bubnovat do lavice, a pak, jako by v transu předvedl docela slušné bubenické sólo. Ne všichni kantoři pro to měli pochopení, tak Libor raději odešel sám, než by ho vyhodili,“ vzpomíná kytarista a zpěvák František Povolný.
Na střední škole si Libor poprvé „přičichl“ k bigbítu. V roce 1965 krátce bubnoval s gympláckou skupinou Šmidl Boys. Po přestupu na „ekonomku“ dostal lano od Jaroslava Grince a usedl za bicí soupravu v jeho kapele Smolaři. To se psal rok 1966. Skupina, hrající tehdy v novém složení, ale nevydržela dlouho a na jaře roku 1967 se rozpadla.
Na podzim 1967 musela řešit „personální krizi“ i konkurenční skupina Mandragora, kterou z velké většiny tvořili bývalí členové Smolařů. Na Milana Tyburce a Zdeňka Havelku si vzpomněli vojenští páni a Jindra Průcha odešel pracovat na Slovensko. Zbyl jediný – bubeník Václav Matějka. Snad tomu osud chtěl, že sáhl po třech ex-členech nedávno rozpadlých Grincových Smolařů – Ivanu Mikšovicovi, Liboru Launovi a Vladimíru Lankašovi a doplnil jimi řady Mandragory. Protože Matějkovo místo za bicími bylo nezpochybnitelné, chopil se Libor mikrofonu a doplnil dvojici nových zpěváků Jiřího Rölla a Zdeňka Steidla. Tenhle stav trval až do listopadu 1968, kdy po ostré výměně názorů mezi Jiřím Röllem a Václavem Matějkou bubeník Mandragoru opustil. Za bicí usedl Libor Laun. Ve skupině „přežil“ všechny další personální změny a vydržel v ní až do jejího zákazu v roce 1973. Mezitím ještě vypomáhal v kapele The Undertakers (1972), se kterou bubnoval i při památném koncertu v pražském Radiopaláci pro Súdánce u příležitosti vítězství jejich revoluce.
Fakturant v Pragokoncertu
Na začátku 70. let absolvoval Libor pětiměsíční náhradní vojenskou službu a začal se porozhlížet po nějaké práci. Z Rakovníka ho to táhlo do Prahy, kde cítil větší uplatnění i na hudebním poli. Když byla v dubnu 1973 Mandragora úředně rozehnána, nebylo co řešit.
„Koncem roku 1973 a na začátku roku 1974 jsem nakrátko zakotvil v tehdy velmi populární kladenské bigbítové skupině Otylka. Na jaře 1974 jsem zamířil s kufrem do Prahy. Nejdřív k tetě, kde jsem se ubytoval. Zaměstnán jsem taky musel být, neboť podle tehdejších zákonů bych byl po šesti týdnech nicnedělání považován za tzv. příživníka, a za to se šlo sedět. Když muzika, tak nějaká agentura, řekl jsem si. Pro absolventa střední ekonomické školy se práce někde v účtárně jistě najde. Agentur mnoho tehdy nebylo. Představil jsem se na Pragokoncertu. ,Dobře,‘ řekl kádrovák, ,nemáte náhodou příbuzné v zahraničí?‘ – čímž myslel na Západě. Po pravdě jsem odpověděl, že ano. Stejně by si to byl zjistil. ,Pošlete ho, soudružko, do fakturace‘ přikázal své kolegyni a bylo to. Byl jsem v Praze.“
„Lano“ od Martina Kratochvíla
V srpnu 1974 nastoupil Libor Laun svoji profesionální kariéru. Hned první skupina, v níž dostal angažmá, byl Jazz Q Martina Kratochvíla, což byla v té době československá hudební extraliga. Saša Pleska líčí Liborův vstup do této jazz-rockové formace s mírnou nadsázkou: „Jednou jsem viděl hrát Martina Kratochvíla a jeho Jazz Q v Lucerně, mělo to nesmírnej úspěch. Lidi oblečený v somráckým. Představte si plná Lucerna lidí v somráckým a všichni žrali jazz. To se mně strašně líbilo, a tak jsem šel za Liborem a povídám mu: ,Hele, jdi hrát s tím Kratochvílem, ty maj' mizernýho bubeníka, Pražáka, ten do toho neumí třísknout, neboj, ty to zvládneš.‘ A řek' jsem mu, kde přibližně Kratochvíl bydlí. A Libor prostě šel a naproti dejvickýmu nádraží ho vyhledal a předvedl mu, co umí. Protrh nějakej ten buben a zlomil činel a Kratochvíl řekl: ,Tak tohleto je přesně to, co jsme potřebovali.‘ A potom to českej jazz-rock drželo další dva roky.“
Libor Laun mně setkání s Martinem Kratochvílem popsal asi takto: „Skoro každý večer se v nějakém klubu něco dělo. Především na Strahově. Jednou tam hrála kapela, jejíž muzika se mi velmi líbila. Byl to Jazz Q Martina Kratochvíla. ,To, co bubeník tehdy zahrál, to umím dvakrát,‘ řekl jsem si. Při následujícím jam-sessions jsem se přihlásil a už to jelo. Asi půl hodiny jsme improvizovali, no prostě pohoda. Chvíli jsem si pak s Martinem ještě povídal, vyměnili jsme si adresy a tím to prozatím skončilo. Nevěděl jsem, že si Martin všechno nahrával. Dál jsem chodil do klubů a užíval si pražského nočního života. Až jednou, tak nějak koncem července 1974, se v práci ozval telefon. Byl to Martin Kratochvíl. Nejdřív se zeptal, jak se mám a s kým hraju, a pak mně bez přípravy nabídl angažmá ve své skupině, a to tak, že nástup co nejdříve. Od září naostro. Nebylo o čem přemýšlet. Největším problémem bylo slušně a rychle zmizet z účtárny Pragokoncertu. Odešel jsem po vzájemné dohodě.
Celý srpen jsme zkoušeli na chatě Martinových rodičů poblíž Prahy. Pro profesionální působení jsem se musel podrobit kvalifikačním zkouškám. Největší důraz se u bubeníků kladl na virbl, což pochopitelně vyhovovalo dechovkářům. Ale mně se přesto podařilo získat dobrou třídu. V penězích jsme se tedy netopili, jak si tehdy někdo mohl myslet. Nejdůležitější však bylo, že jsme si mohli dělat svoji muziku a mít též statut umělce ve svobodném povolání. Tedy žádný píchačky.“
Dva roky bubeníkem Jazz Q
V Jazz Q Martina Kratochvíla působil Libor Laun dva roky. Dnes, s odstupem času, se dá říct, že to byla nejslavnější etapa jeho profesionálního muzikantského života. Zahrál si s takovými veličinami, jako byli kytarista František Francl, baskytaristé Přemysl Faukner a Lexa Čihař, saxofonista Jan Martinec, zpěvačka Joan Duggan, o Martinovi Kratochvílovi ani nemluvě. V roce 1975 dokonce koncertoval ve švech praskající Lucerně.
O rok později se Martin Kratochvíl rozhodl změnit sound své kapely. S příchodem britské zpěvačky Joan Duggan a výměnou sólových kytaristů (Luboše Andršta nahradil František Francl) se zvuk skupiny posunul směrem k meditativnímu art rocku, což dokumentuje deska Symbiosis. V letech 1974-1975, po příchodu nové rytmiky – Přemysl Faukner (baskytara) a Libor Laun (bicí), tvořily podstatnou část repertoáru přejaté rockové a soulové skladby. Jazz Q tak svým způsobem dočasně nahrazoval nedostatek rocku na českých pódiích. Od alba Elegie, nahraného v roce 1976, se Jazz Q opět „přeměnil“ v instrumentální skupinu hrající výhradně kompozice svého vedoucího, komplexně spojující zdánlivě vzdálené hudební jazyky. Zjednodušeně řečeno, Martin Kratochvíl se inspiroval Leošem Janáčkem stejně jako Milesem Davisem, vedle křehkých, hloubavých melodií se neztrácela ani rocková dravost. Příklon k jazzu a experimentům byl stále výraznější a skupina potřebovala bubeníka s jinou technikou hry, než byla Liborova rocková údernost. Proto ho na podzim roku 1976 vystřídal jazzovější Jaromír Helešic.
Za dva roky zanechal Libor Laun v Jazz Q výraznou stopu. Kromě celé řady koncertů se podílel na nahrávání alb Jazzrocková dílna (vyšlo 1975), Jazzrocková dílna 2 (vyšlo 1977) a Elegie (vyšlo 1977) a EP Konstelace/Mlýn (vyšlo 1976).
Petr Novák, Jana Kratochvílová, Martha a Tena
Po odchodu z Jazz Q Libor dlouho bez práce nezůstal. Vizitka bubeníka Kratochvílovy formace mu otevírala dveře. Ještě v roce 1976 zaujal bubenický post ve Skupině Bohuslava Jandy, která se snažila restartovat kariéru zpěváka Petra Nováka. Jeho spoluhráči byli kytarista a kapelník Bohuslav Janda, baskytarista Oldřich Wajsar, hráč na klávesy Ladislav Klein a zpěvačka Věra Mazánková. S touto kapelou natočil singl A ty víš, že se vrátí/V klubu Vesmír (1976).
V lednu 1977 dostal Libor „lano“ od Františka Janečka do jeho skupiny Kroky. V ní setrval další dvě sezony, do roku 1979. První sestava, která doprovázela Janu Kratochvílovou, byla hodně rocková (František Janeček – mellotron, perkuse, Václav Veselý – kytara, Jiří Veselý – baskytara, Ladislav Štancl = Michal David – klávesy a Libor Laun – bicí). Zanechala po sobě singly Nakresli si s námi křížky/V peci lásky (1977), Starý šenk/Skončím v síti (1977) a Černý zpěvák/Hádej, na co tě mám (1978). Po odchodu Jany Kratochvílové se skupina začala plně orientovat na střední proud pop-music. V té době kapela absolvovala celou řadu koncertních zájezdů, hlavně do Polska.
Další profesionální kariéra zavedla Libora na Slovensko. „Na začátku osmdesátých let jsem odešel do Bratislavy a působil jsem ve Skupině Juraja Čierneho, která doprovázela zpěvačky Marthu a Tenu Elefteriadu. S touto kapelou jsme často jezdili na turné do Švédska, Norska a Finska. Byla to muzikantská škola k nezaplacení, ale dost mě to unavovalo. Proto jsem se v roce 1983 stáhl z aktivního celoročního působení v kapelách a dal jsem přednost příležitostným výjezdům z Prahy, hlavně do Německa.“
S Hromádkou do Švýcarska
V letech 1985-1987 se vrátil Libor Laun k hraní na Rakovnicku, kdy se střídal za bicími s Josefem Hejdou a Milanem Letem ve skupině Meditace. V pečlivě vedeném deníku této kapely se dočteme, že Libor bubnoval v roce 1985 v Hořovičkách (13. 7.), Rakovníku (27. 7.), v roce 1986 na rockovém maratónu v Rakovníku (17. 8.) a třikrát po sobě také v Městečku (11. 10., 24. 10. a 22. 11.). V roce 1987 ještě v Kožlanech (1. 8.) a v Domě osvěty v Rakovníku (29. 7.).
„Koncem roku 1986 mě oslovil zpěvák Jiří Hromádka, který měl v té době dobře zavedenou doprovodnou kapelu, která hrála většinou ve Švýcarsku a v Rakousku. Angažoval mě nejprve na záskok, neboť původní bubeník byl nemocný a nový, s kterým se již domluvil, prodloužil své hraní na lodi někde v Karibiku. Když se měl konečně vrátit, ještě si tam své angažmá protáhl. Tak se stalo, že jsem jel s Jiřím Hromádkou během roku 1987 třikrát do Švýcarska. Při jednou výjezdu jsem se tam v malém městečku Frauenfeld seznámil s místní dívkou, s níž jsem se v říjnu 1987 oženil. V lednu 1988 jsem se do Švýcarska natrvalo odstěhoval. Vzhledem k tomu, že moje manželka je Švýcarka, jsem se vystěhoval legálně a nemusel jsem emigrovat,“ vysvětluje Libor Laun.
Konec profesionální kariéry
Po přesídlení do Švýcarska ukončil Libor definitivně svoji profesionální hudební kariéru a začal se plně věnovat svému civilnímu povolání. První rok dělal různá příležitostná zaměstnání (účtárna, kontrola). Od roku 1989 začal pracovat jako podnikový ekonom u firmy Air Sea Broker ve Frauenfeldu. Při zaměstnání vystudoval dvě zdejší školy – jednoroční Handelschule a tříletou Betriebsverwaltungssschule. Po jejím absolutoriu obdržel diplom Betriebsökonom (podnikový ekonom). Libor má dvaadvacetiletého syna, který pracuje v logistice a studuje při zaměstnání.
V březnu 2016 odešel Libor Laun do důchodu a zvažuje (alespoň částečný) návrat do České republiky.
Muzikantské návraty
I na Libora Launa platí pořekadlo „jednou bigbíťák, vždycky bigbíťák“, a tak, vždy, když se naskytne příležitost, přijede si s bývalými kolegy z Mandragory zahrát. Ještě několik měsíců před svým odchodem z republiky se 12. září 1987 zúčastnil plavby po Vltavě na lodi Visla, kde si Mandragora připomněla 20. výročí svého založení. Nechyběl ani na monstrkoncertu Je to jenom rock and roll v rakovnické sportovní hale 26. 11. 1994, kde si se svými bývalými kolegy zabubnoval. Stejně tak i při oslavách pětačtyřicátin kapely 8. 9. 2012 na Tyršově koupališti v Rakovníku a při prvním koncertu Dvorany slávy rakovnického bigbítu 19. 10. 2019 v kulturním centru.
Do Česka však zavítal vícekrát, např. 15. 7. 2008 na setkání nazvaném Legendy na Rozvědčíku, kde si zahrál s Michalem Pleskou, Vlastíkem Benešem, Mílou Černým, Milanem Lukešem a dalšími. Několikrát také usedl za bicí soupravu skupiny Brutus, s nímž si zahrál jednu, dvě písničky. Libor Laun patří k legendám rakovnického bigbítu, jehož slávu šířil i mimo okres a také v zahraničí. Po právu se tak stal členem Dvorany slávy.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Ve spárech rock and rollu, Martin Rajchl, Lišany, 1997, výpovědi Libora Launa, Františka Povolného a Saši Plesky, publikace Miroslav Balák a Josef Kytnar: Československý rock na gramofonových deskách, Brno, 1998, brožura Meditace – 20 let, samizdat, 1995)