Modří raci – Jako bájný Fénix
Modré raky jsme opustili na podzim roku 1968, kdy ukončili aktivní činnost. Vlastně už to tehdy nebyli Modří raci, ale jen Raci. Po hromadném odchodu kmenových členů skupiny tvořili poslední sestavu Miroslav Felbr (sólová kytara), Dušan Apfel (doprovodná kytara, zpěv), Miroslav „Písa“ Polcar (baskytara) a Vladimír Skoupý (bicí).
Reinkarnace po 25 letech
Na čtvrt století nastalo velké ticho a zdálo se, že Modří raci budou patřit už jen historii. Kluci se rozlétli do světa, studovali, založili rodiny a žili spokojeným životem až do poloviny 90. let 20. století, kdy bývalý kytarista původní sestavy, hrající pod názvem The Blue Cancers, František Povolný, ve zmíněném roce ředitel rakovnického muzea TGM svolal posezení všech, kteří se nějakým způsobem točili kolem Modrých raků.
„Obnovení kapely inicioval Písa. Řekl, že bychom mohli zkusit zase hrát. Rok trvalo, než k tomu došlo. Obvolal jsem kluky a sešli jsme se v hospodě u Aifela Na Zátiší,“ říká František Povolný. „Dostavilo se celkem 12 chlapů ,unavených životem‘. V pozdních nočních hodinách se ti nejodvážnější dohodli, že to doma znají a že by mohli tradici Modrých raků obnovit. Za týden jsme si smluvili první zkoušku u Písy na bazénu. Přišel jsem já, Honza Grünvald, Jarda Novák a Rosťa Odvárka. Písa se z toho nakonec vyhákl. Měli jsme španěly, Rosťa bubínek, nic víc. Vzpomínali jsme, jaké jsou akordy u písníček, které jsme kdysi hrávali. Nevypadalo to, že by z toho mohlo být něco kloudného. Na další zkoušku ale přišel Jarda s novou baskytarou a combem. Na příští Honza s elektrofonickou kytarou a combem. Tak mně nezbylo nic jiného, než abych si to pořídil taky. Pak koupil bicí i Rosťa. Zjistil jsem, že v muzeu dělá Katka Pochmanová, o které jsem vůbec nevěděl, že zpívá. Tak jsem ji nalákal do Modrých raků. Kolega ostrostřelec Karel Mikeska mi řekl, že jeho dcera Magda hraje na saxofon, tak jsem ji zlanařil taky. Pak někdo přivedl Radka Lifku. Byli jsme komplet,“ popisuje reinkarnaci Modrých raků František Povolný.
Nejdřív obnovená skupina zkoušela v kanceláři Jaroslava Nováka, pak v suterénu hospody Na Bazénu u Písy až nakonec získala zkušebnu a zázemí v rakovnickém Muzeu TGM.
V jednom kole
Začátkem února 2001 kapela poprvé veřejně vystoupila na plese Ostrostřelců v klubu Max v ulici Dukelských hrdinů (bývalý Dům osvěty). Nastalo zhruba tříleté období intenzivního zkoušení a pravidelného hraní, a to nejen v Rakovníku. V repertoáru měli Modří raci na 80 písniček. Hráli několikrát na maškarních plesech a Nokturnech Muzea TGM, na různých plesech a zábavách na Rakovnicku, ale i na zábavách mimo okres i na soukromých oslavách. Zahráli si s legendárním bubeníkem skupiny Olympic Janem Antonínem Pacákem, střídali na pódiu popovou legendu Yvetu Simonovou a „předskakovali“ zpěvákovi Karlu Kahovcovi s kapelou George & Beatovens, nebo skupině The Beatles Revival v KC v Rakovníku.
V anketě Forte týdeníku Raport v roce 2003 se Modří raci umístili v tvrdé konkurenci na krásném jedenáctém místě a zpěvačka Katka Pochmanová na ještě lepším devátém postu mezi zpěvačkami. Jako hosté s kapelou v té době vystupovali František Valeš na trubku, syn bývalého pianisty Aleše Roučka Jan na klávesy, Jaroslav Redl na violoncello, Václav Pavlíček na varhany a také zpěvačka Bohunka Týčová. Nový zvuk kapele přidal saxofon Jakuba Filipa. Někdy zaskočil na basovou kytaru i Zdeněk Havelka.
Bylo jasné, že tenhle kolotoč kapela dlouho nevydrží. Pracovní povinnosti a přibývající věk se podepsaly na únavě. „Tak jsme zvolnili, třeba půl roku jsme si dali pauzu, pak jsme chvíli zkoušeli, odehráli pár kšeftů, a tak pořád dokola,“ říká František Povolný.
Mladá krev
V roce 2005 se skoro nevystupovalo, ba ani nezkoušelo, a tak si Jaroslav Novák založil vlastní kapelu The Angees a po nějaké době z Modrých raků odešel. Katka Pochmanová se vdala a měla plno starostí s rodinou.
V té době nastupuje do kapely „mladá krev“ – Eliška Vlachová na basovou kytaru, kterou doporučil učitel rakovnické ZUŠ, a zpěvačka Barbara Koreňová. Dechovou sekci podpořila na klarinet Lucie Krobová. V této sestavě se skupina představila v roce 2008 na Nokturnech Muzea TGM.
Kolotoč změn ale pokračoval i nadále. Jakub Filip odešel studovat na lékařskou fakultu do Hradce Králové. Od té doby kapela zkoušela jen nárazově, protože Eliška a Barbara měly před maturitou a musely se šprtat. V roce 2010 odjel Radek Lifka na půl roku do Anglie, a tak skupině začal vypomáhat při vystoupeních varhaník Václav Pavlíček. Jeho hammondky obohatily zvuk kapely, o čemž se mohli přesvědčit návštěvníci rakovnického Nokturna v roce 2010 i společného koncertu s QR Bandem u příležitosti 50. výročí bigbítu na Rakovnicku.
Dne 27. září 2011 byli Modří raci veřejně oceněni čestným uznáním Síně slávy českého rock and rollu za to, že prošlapávali cestu bigbítu v Rakovníku.
V letech 2012 až 2014 se skupina schází jen jednou za čas a hraje pouze pro malý počet posluchačů, většinou na veřejných zkouškách v Muzeu TGM v Lánech.
Nový impuls
Nový impuls přišel v roce 2014, i když to tak zpočátku nevypadalo. Na podzim toho roku odjela zpěvačka Barbara Koreňová za prací do Anglie a skupina řešila otázku, kdo ji nahradí. Nakonec se podařilo přesvědčit muzejnici Marcelu Kubičkovou, aby s Modrými raky zpívala. K osvědčené sestavě se přidal zkušený baskytarista Miroslav „Písa“ Polcar, který se nejprve střídal s Eliškou Vlachovou, a když ta stále častěji vyrážela na dlouhodobé cesty po světě, tak ji úplně vystřídal. Blížilo se 50. výročí vzniku kapely a její členové se rozhodli oslavit ho koncertem. Byly obnoveny pravidelné zkoušky a v novém obsazení Modří raci poprvé vystoupili 31. ledna 2015 na Muzejním plese v Klubu mládeže v Rakovníku. Následoval koncert v lánském Muzeu TGM 15. května. Začátkem léta se do skupiny vrátil Jaroslav Novák, který se kromě zpěvu ujal doprovodné kytary, což ale vedlo k odchodu Františka Povolného.
Padesátiny oslavili Modří raci v Klubu DDM v Čermákových sadech v Rakovníku 31. října 2015. Slavilo se nejen jídlem a pitím, ale hlavně muzikou. Na pódiu se prolínalo hned několik sestav Modrých raků. Z „otců zakladatelů“ byli přítomni Jan Grünvald, Rostislav Odvárka a Petr Kauer. Z druhé sestavy ještě Jaroslav Novák a zpěvák Karel Doubek, který téměř umplugged zazpíval někdejší velký hit Blizzard Jima Reevese, potažmo Jiřího Grossmanna a Country beatu Jiřího Brabce. Během večera, který brilantně moderovala Karolína Kříženecká, zněly slavné písničky 60. let. Bavili se všichni, kteří do Klubu DDM dorazili. A o to pořadatelům setkání především šlo.
Jedeme dál…
Následující roky připomínají začátek 21. století. Modří raci více zkoušejí, než hrají, ale činnost nikdy nepřerušili. Velký koncert absolvovali až 19. října 2019 u příležitosti uvedení skupiny i jejích původních členů do nově založené Dvorany slávy rakovnického bigbítu. Čtyřicetiminutový set odehráli v sestavě Marcela Kubičková (zpěv), Jan Grünvald (kytara),
Miloš Švarc (kytara – nový člen od léta 2019), Miroslav „Písa“ Polcar (baskytara), Václav Pavlíček (klávesy) a Rostislav Odvárka (bicí). Z pódia zazněly např. písně Návrat Gemini, Nepiš dál, Monika, Čekej tiše, Hey Jude, Boty proti lásce, Midnight, Oh, Darling a další. Ocenění z rukou legendy českého bigbítu Pavla Chrastiny převzala nejen celá skupina (The Blue Cancers / Modří raci), ale i její členové Jan Grünvald, Petr Kauer, Jaroslav Novák, Rostislav Odvárka a František Povolný.
The Undertakers – Zmrtvýchvstání funebráků
V sobotu 26. listopadu 1994 uspořádal okresní týdeník Raport ve Sportovní hale v Rakovníku bigbítovou monstrakci nazvanou Je to jenom rock and roll. Poprvé po sametové revoluci se sešly existující i dávno neexistující rockové kapely Rakovnicka, aby na dvou pódiích ukázaly, že bigbít v okrese stále žije, i když byl dlouhá léta úřady perzekuován. Během dvanácti hodin zde zahrálo neuvěřitelných 23 skupin, z toho více než polovina zaniklých. Pro některé z nich byl tento megakoncert impulsem k obnovení činnosti. Jednou z takovýchto skupin byli i The Undertakers. V téměř původní sestavě Vladimír Soukup (zpěv), Miloslav Černý (sólová kytara, zpěv), Vladimír „Sam“ Tuček (doprovodná kytara, zpěv), Miloslav „Pinďa“ Černohorský (baskytara) a Vladimír Skoupý (bicí, zpěv) zahráli své největší hity z přelomu 60. a 70. let. Bohužel, krátce na to (2. 2. 1975) odešel do muzikantského nebe Vladimír Skoupý a skupina se na čas odmlčela.
Návrat na scénu
Definitivní návrat The Undertakers na rakovnickou bigbítovou scénu se o několik let zdržel. Od konce 90. let (20. století) se ale přání stává skutečností. The Undertakers se znovu objevují na pódiu. Trojici „pravověrných“ – Mílu Černého, Pinďu Černohorského a Sama Tučka – doplnili zkušený kytarista Stanislav „Jimmy“ Karlík a bubeník Lukáš Let. V této sestavě zahráli The Undertakers při výročí spřátelené skupiny Meditace i při prvním benefičním koncertu pro dětské oddělení rakovnické nemocnice, kterou začala pořádat od roku 2000 v Kulturním centru Rakovník skupina Prošlá lhůta. Ke spolupráci přizvala i dvě spřátelené bigbítové legendy – The Undertakers a Meditaci, později doplněné ještě o skupinu Dhepo. „Od té doby hrajeme víceméně pravidelně, i když to nijak nepřeháníme. Občas, když má Brutus nebo Meditace nějaké výročí, si znovu zahrajeme. Řekli jsme si, že ročně odehrajeme čtyři, pět kšeftů a toho se držíme, i když zájem by byl daleko větší. Ale takhle nás to baví a neunavuje,“ říká Miloslav Černý.
Povedená mystifikace
S příchodem 21. věku se objevují v sestavě kapely nové tváře. Jimmyho Karlíka vystřídal sólový kytarista Jan „Mumík“ Porubčan, který přišel ze skupiny Brutus, a Lukáše Leta mladý talentovaný bubeník Jan Hajný. Posluchači měli možnost slyšet skupinu při několika větších akcích, jako byly Oldies aneb Návrat do šedesátých, oslavy 100. výročí fotbalového klubu SK Rakovník nebo již zmíněných beneficích Prošlé lhůty.
V roce 2003 přichystali The Undertakers na své příznivce pěknou „kulišárnu“. Vlastním nákladem vydali premiérové album nazvané The Undertakers – Live in the USA 2003. Podtitul zněl To nejlepší z koncertů v Los Angeles, San Franciscu, Chicagu a New York City. Díky zvukovým mistrům Petru „Elzovi“ Elznicovi a Karlu Pazderkovi se podařilo navodit atmosféru obřích koncertů na mamutích stadionech. Mystifikační booklet (Milan Bednařík) a sleevenote (Tomáš Bednařík) utvrdily fanoušky, že The Undertakers skutečně na velkou louží hráli. Citace z prestižního hudebního časopisu Melody Maker jsou velmi věrohodné.
Předskokani slavných The Rolling Stones
„Během roku 2002 hledal management britských The Rolling Stones vhodné kapely, které by působily během světového turné roku 2003 slavných „kamenů“ jako support. V hledáčku scoutů uvízla také česká skupina The Undertakers. Programového ředitele The Torrling Stones Tour 2003 Matta Knoxe zaujala bezchybnými kompilacemi největších hitů 60. a 70. let. Neváhal a angažoval The Undertakers jako předkapelu nejen pro pražské vystoupení The Rolling Stones, ale také pro čtyři koncerty ve Spojených státech, které měly celý mamutí podnik zahájit. V posledním červnovém týdnu dorazili The Undertakers do Los Angeles, kde turné ve slavném amfiteátru Hollywood Bowl začínalo. V neděli 29. června se tísnilo v hledišti a na ploše stadionu na 70 tisíc dychtivých posluchačů. Náhlá indispozice leadra The Rolling Stones Micka Jaggera však nedovolila hlavní hvězdě večera vystoupit, a tak se stal koncert pro The Undertakers nečekaným prubířským kamenem. Vystoupili ve finále po domácích skupinách The Grateful Dead Revival a The Jefferson Starship a svým sympatickým projevem nadchli náročné losangeleské publikum.“
(Melody Maker, 10. 7. 2003)
Samostatné turné
„Protože, jak známo, The Rolling Stones červencovou část svého amerického turné zrušili, pokračovali The Undertakers v cestě po Státech sami. Dva dny po nečekaném úspěchu v Los Angeles vystoupili v Mekce rocku – v San Franciscu. Promotéři situovali koncert na stadion v Candlestick Parku, na místo, kde 29. srpna 1966 naposledy veřejně vystoupili The Beatles. Bylo sympatické, že čeští muzikanti připomněli tento fakt zdařilým setem jejich známých skladeb. Na závěr večera vystoupily na pódium i dvě domácí kapely The Iton Butterfly Revival a Big Brother & The Holding Company a Dylanovým superhitem Knockin´ On Heaven´s Door oživily společně s The Undertakers květinová šedesátá léta.“
(Melody Maker, 10. 7. 2003)
V Chicagu s Mikem Pleskou a Henrym Pruchou
„Chicago již očekávalo The Undertakers se zřejmou nedočkavostí. Koncert v Chicago Stadium, kde hrají své zápasy hokejisté místních Černých jestřábů, byl vyprodaný do posledního místečka. V hledišti bylo vidět nejen některé legendární postavy domácího rocku a blues (Al Kooper, Johnny Winter ad.), ale The Undertakers přišla povzbudit i početná obec jejich krajanů. V jedné skladbě si s bývalými souputníky zajamovali i průkopníci rock and rollu v Rakovníku (město ležící asi 43 mil západně od Prahy, odkud The Undertakers pocházejí) Mike Pleska a Henry Prucha, kteří nyní žijí v Chicagu.
Závěrečný koncert v newyorské Madisov Square Garden 8. července byl už jenom třešničkou na veleúspěšném americkém turné The Undertakers,“ (Melody Maker, 10. 7. 2003)
Návrat do reality
Výše zmíněné mystifikační album The Undertakers – Live in the USA 2003 zůstává zatím jediným, které skupina vydala. Sam Tuček to komentuje slovy: „V životě jsem nebyl ve studiu a za celý život nenatočil ani jednu notu. Škoda.“
S příchodem druhé dekády 21. století nastaly v kapele další změny. Jana Porubčana vystřídal kytarista Jiří Báča, o něco později vyměnil Pinďu Černohorského baskytarista Vlastík Beneš a Jana Hajného střídající se dvojice bubeníků Jiří Bendl a Josef Bradáč. Konečně zvuk kapely obohatil hammondkami Václav „Pangejt“ Pavlíček.
Dne 27. září 2011 byli The Undertakers oceněni při koncertu v kulturním centru čestným uznáním Síně slávy českého rock and rollu za to, že prošlapávali cestu bigbítu v Rakovníku. Certifikát jim předal předseda této síně Ondřej Kotrch.
V září 2014 se The Undertakers zúčastnili netradičního koncertu několika různě žánrově zaměřených rakovnických kapel „Rock and roll 100 x jinak“. V témže roce oslavili velkolepě své 45. narozeniny.
Jubileum s Karlem Kahovcem
Oslavy jubilea v Domě osvěty v pátek 13. června 2014 „nastartovala“ skupina Dhepo, která patřičně nažhavila publikum. Zhruba o půl desáté vstoupil na pódium hlavní host večera. Legendární zpěvák a kytarista Karel Kahovec (ex The Matadors, Flamengo, Country Beat Jiřího Brabce, George & Beatovens). Za doprovodu posílených The Undertakers (o kytaristu Václava Košaře, saxofonistu Martina Štengla a zpěvačky Bohunku a Helenku Týčových) zazpíval čtyři rock and rollové pecky (Blue Suede Shoes, Long Tall Sally, Lucille a Whole Lotta Shakin´ Going On), své velehity Paní v černém a Svou lásku jsem rozdal a vzpomínkovou písničku na kamaráda Petra Nováka Povídej.
Následoval zhruba pětačtyřicetiminutový set oslavenců. Na roztančený sál se valily především skladby 60. a 70. let, jako např. Come Together, Bad Moon Rising, Love Like A Man, White Room a mnohé další. Dlužno podotknout, že The Undetakers hráli „jako za mlada“ a rozjuchaní diváci je nechtěli pustit z pódia.
Na svoji příležitost ale ještě čekali další gratulanti – kapely Rock Slaves se zpěvačkou Andreou Strnadovou a bratry Štenglovými a Mr. Feelgood, v jejímž repertoáru se také objevují hity 60. a zejména 70. let, takže stylovost oslav byla zachována.
Repertoár se (v podstatě) nemění
The Undertakers jsou příznivci rčení „ševce, drž se svého kopyta“. Za celá dlouhá léta změnili svůj repertoár jen minimálně. Hrají poctivý bigbít 60. a 70. let minulého století. Vyrostli na něm a vědí, že právě tohle od nich příznivci očekávají. Nahlédněme do jejich playlistu a připomeňme si některé skladby jejich repertoáru: All Right Now (Free), Brown Sugar, Honky Tonk Women (obě Rolling Stones), Back In The U.S.S.R., I Saw Her Standing There, Get Back, The Ballad Of John & Yoko (všechny Beatles), White Room, Crossroads, Badge (všechny Cream), Yellow River (Christie), Wonderful Tonight, Cocaine (obě Eric Clapton), Dear Mr. Fantasy (Traffic), I Think It´s Gonna Work Out Fine (Matadors), Love Like A Man (Ten Years After), Another Brick In The Wall (Pink Floyd), Who´ ll Stop The Rain, Looking Out My Back Door, Have You Ever Seen The Rain (všechny Creedence Clearwater Revival), Tangerine (Led Zeppelin), Knockin´ On Heaven´s Door (Bob Dylan), Keep On Running (Spencer Davis Group), Ride On (AC/DC), Hush, Black Night, Maybe I´m A Leo (všechny Deep Purple), Hound Dog (Elvis Presley), See You Later Alligator (Bill Haley & The Comets), Blue Suede Shoes (Carl Perkins), Vlakem na Kolín (Krausberry) ad.
The Undertakers půlstoletí
V roce 2019 dospěli The Undertakers k půlstoletí své činnosti. A také ji náležitě oslavili. Jako generálku narozeninového koncertu si „střihli“ čtyřicetiminutový set při premiérovém koncertu nově založené Dvorany slávy rakovnického bigbítu 19. října v Kulturním centru Rakovník. Při této příležitosti byli do této dvorany uvedeni čtyři členové skupiny – Miloslav Černý, Vlastimil Beneš, Libor Laun a Vladimír Skoupý. Posledně jmenovaný In Memoriam.
Vlastní oslavy proběhly v pátek 8. listopadu v Domě osvěty. Kromě jubilantů zahrály skupiny Mr. Feelgood a Meditace. Po půlnoci vstoupili The Undertakers do druhé padesátky své existence…
Mandragora – Pravidelné návraty
Také nejslavnější rakovnická bigbítová skupina 60. a první poloviny 70. let Mandragora nezapadla v prachu dějin a čas od času se objeví při nějaké příležitosti na scéně.
Setkání na parníku
Poprvé se tak stalo ještě v „předsametovém“ období, konkrétně 12. září 1987. Stalo se tak u příležitosti 20. výročí založení kapely a dějištěm improvizovaného vystoupení Mandragory se stal parník Visla plující po Vltavě. Jubilantů byla plná paluba. Z bývalých členů skupiny nechyběli Vlastík Beneš, Míla Černý,
Zdeněk Havelka, Milan Horník, Libor Laun, Václav Matějka, Zdeněk Steidl i oba zvukaři Zdeněk Košťál a Pavel Koutecký.
U Krbu ve Všetatech
K dalšímu setkání došlo 28. prosince 1991 v hostinci U Krbu ve Všetatech. To si Mandragora připomínala 25. výročí svého založení. Akce to byla velkolepá, na pódiu se objevily hned čtyři inkarnace skupiny. Sestavu Mandragory z let 1966-1967 tvořili František Havelka j. h. (sólová kytara), Zdeněk Havelka (baskytara), Vlastík Beneš (doprovodná kytara) a Václav Matějka (bicí, zpěv). M. j. zahrála písně Heart Of Stone, It´s All Over Now, California Dreamin´, Walking The Dog).
Mandragora z let 1968-1969 se představila ve složení Zdeněk Steidl (zpěv), Ivan Mikšovic (sólová kytara), Vlastík Beneš (baskytara), Míla Černý (doprovodná kytara), Václav Matějka / Vladimír Hasal j. h. (bicí) a zahrála skladby Midnight, Apache, San Franciscan Night, Povídej, Klaunova zpověď, Maybe I´n A Leo).
Mandragora z let 1970-1971 zahrála v sestavě Zdeněk Steidl (zpěv), Milan Horník (zpěv), Stanislav „Jimmy“ Karlík (sólová kytara), František Hejda (doprovodná kytara, zpěv), Vlastík Beneš (baskytara) a Milan Lukeš (bicí) písně Words a Prosím, zaplatím ad.)
Konečně čtvrtá Mandragora z let 1972-1973 vystoupila v sestavě Stanislav „Jimmy Karlík“ (sólová kytara), Vlastík Beneš (baskytara), Josef Fencl (klávesy, zpěv) a Vladimír Hasal j. h. (bicí) a m. j. zahrála pecky Child In Time, Into The Fire ad.
Došlo i na telefonický hovor s Chicagem, odkud setkání pozdravil bývalý kapelník a kytarista Michal Pleska.
V programu pokračovali následovníci Mandragory Elektronik (Kazaňští kozáci, Bourée, Summer In The City ad.), Kyklop a Brutus (Kdo na to má, Hajzl na okrese, Prosím, zaplatím, Ona nechce tančit rock and roll, Satisfaction a další skladby běžného reperotáru).
Pogratulovat Mandragoře přišly spřátelené kapely Moucha´s detectvive agency, Meditace a Brass Band Rakovník. Večerem provázel Tomáš Bednařík.
Je to jenom rock and roll
V sobotu 26. listopadu 1994 uspořádal okresní týdeník Raport ve Sportovní hale v Rakovníku mega-koncert rakovnických bigbítových skupin nazvaný „Je to jenom rock and roll“. Protože této akci bude věnována samostatná kapitola, jenom stručně. Mandragora samozřejmě nechyběla a zahrála ve dvou podobách: První inkarnaci tvořili František Havelka j. h. (sólová kytara), Vlastimil Beneš (doprovodná kytara), Zdeněk Havelka (baskytara) a Václav Matějka (bicí). Všichni muzikanti také zpívali.
Druhá inkarnace se představila ve složení Zdeněk Steidl (zpěv), Ivan Mikšovic resp. Jimmy Karlík (sólová kytara), Míla Černý (doprovodná kytara, foukací harmonika), Vlastík Beneš (baskytara, zpěv), Josef Fencl (klávesy, zpěv) a Libor Laun (bicí).
Teče voda, teče
Katastrofální srpnové povodně roku 2002 vzedmuly vlnu solidarity s postiženými oblastmi. Pozadu nezůstali ani rakovničtí muzikanti, mezi nimi i Mandragora. V sobotu 7. září 2002 uspořádali v Kulturním centru Rakovník benefiční koncert nazvaný Teče voda, teče. Poničené Základní škole Křivoklát a paní Charvátové ze Zbečna, která přišla o veškeré vybavení svého domku, pomohli částkou 12 tisíc korun.
Mandragora zahrála v sestavě Zdeněk Steidl (zpěv), Stanislav „Jimmy“ Karlík (kytara), Jiří Pertl (kytara), Míla Černý (kytara, foukací harmonika), Vlastík Beneš (baskytara), František Matějovský (flétna) a Lukáš Let j. h. (bicí).
Společně s Mandragorou vystoupily na benefici kapely Brass Band Rakovník, Hradní duo a Ansamble Musicale Citta´ di Goito, šestadvacetiletý band z italské Mantovy řízený Renzou Leasim.
Návrat do šedesátejch
V dubnu 2003, konkrétně 19. 4., uspořádalo Kulturní centrum Rakovník bigbítovou slavnost nazvanou Návrat do šedesátých aneb Oldies 60. Na prknech „kácéčka“ vystoupily tři rakovnické kapely – Modří raci, The Undertakers a Mandragora a jeden atraktivní host – The Beatles Revival z Kladna. Celý večer moderoval osvědčený spíkr Kamil Kraus. Narychlo sestavená Mandragora zahrála v sestavě Zdeněk Steidl (zpěv), Stanislav „Jimmy“ Karlík (kytara), Jiří Pertl (kytara, zpěv), Míla Černý (kytara, foukací harmonika), Vlastík Beneš (baskytara, zpěv), František Matějovský – flétna, saxofon, zpěv a Milan Lukeš / Jakub Hajný j. h. (bicí).
Neoficiálně u Rozvědčíka
Na terase zájezdní restaurace U Rozvědčíka se čas od času pořádají v letních měsících koncerty (nejen) bigbítových kapel. Dne 15. července 2008 se tu k neoficiálnímu koncertu sešly legendy bývalé skupiny Mandragora, aby si společně zajammovaly. Samozřejmě nechyběli ani příznivci skupiny, takže se neformální setkání proměnilo v pohodovou akci. Na „staré dobré časy“ vzpomínali Michal Pleska (akustická kytara, baskytara), Vlastík Beneš (akustická kytara, baskytara), Míla Černý (akustická kytara, foukací harmonika), Milan Lukeš (bicí), Libor Laun (perkuse), Stanislav „Jimmy“ Karlík, Milda Vlk, Zdeněk Košťál, Bohunka Týčová a Helena Týčová.
Pětačtyřicáté narozeniny
V roce 2012 si připomněla Mandragora pětačtyřicáté výročí svého založení. A to hned dvakrát. Poprvé 8. července 2012 na dvoře zájezdního hostince v Petrovicích. Zahrála v první části podvečera v sestavě Vlastík Beneš (akustická kytara, zpěv), Zdeněk Havelka (baskytara), Václav Matějka (bicí, zpěv), Michal Beneš j. h. (sólová kytara), Saša Pleska j. h. (klávesy) a Vladimír Hasal j. h. (tamburína). Veteráni zahráli a zazpívali šest písniček z původního repertoáru Mandragory od jejich tehdy nejoblíbenějších kapel Rolling Stones (Walkin´ The Dog, The Singer Not The Song), Animals (Bring It On Home To Me, I´m Going To Change The World) a Beatles (I Need You, I Call Your Name).
Ve druhé části vystoupila skupina Brutus.
Druhé dějství oslav proběhlo 8. září 2012 na Tyršově koupališti v Rakovníku. Moderátor Petr Korál z časopisu Rock a pop přivítal na pódiu nejprve The Undertakers, poté dvě inkarnace Mandragory, anglického punkera T. V. Smithe a ve finále skupinu Brutus. Starší sestavu Mandragory tvořili Vlastík Beneš (akustická kytara, zpěv), Michal Beneš j. h. (sólová kytara), Zdeněk Havelka (baskytara) a Václav Matějka (bicí, zpěv). Bohužel, tato inkarnace Mandragory nejvíc doplatila na šlendrián, který na Tyršáku „zbyl“ po předcházející akci, protože zvuk bylo možné nastavit jen na 50 procent.
Do normálních kolejí se vše dostalo při vystoupení druhé (mladší) sestavy Mandragory, kterou tvořili Jiří Pertl (kytara), Stanislav „Jimmy“ Karlík (kytara), Míla Černý (kytara, foukací harmonika), Vlastík Beneš (baskytara), Michal Beneš j. h. (kytara), František Matějovský (flétna) a Libor Laun (bicí). Protože si tato Mandragora připravila poměrně náročný repertoár (White Room od Cream, Red Baron z 1. CD Billyho Cobhama, I Shot The Sheriff a Cocaine z repertoáru Erica Claptona nebo Nights In White Satin od Moody Blues) posílilo ji vokály duo Bohunka a Helena Týčových.
Dvorana slávy
Zatím poslední vystoupení Mandragory se odehrálo v sobotu 19. října 2019 v Kulturním centru Rakovník u příležitosti prvního koncertu Dvorany slávy rakovnického bigbítu. Mandragora zahrála ve složení Stanislav „Jimmy Karlík“ (kytara), Jiří Pertl (kytara, zpěv), Vlastík Beneš (baskytara, zpěv), Vítek Široký j. h. (kytara, zpěv) a Libor Laun (bicí) jedenáct písniček (např. Apache, The Last Time, Nights In White Satin, Hej kámo ad.), z toho čtyři z pera Vítka Širokého.
Dalšími účinkujícími skupinami byly QR Band, Modří raci, The Undertakers a Prošlá lhůta.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Modří raci – Novodobá historie skupiny. Samizdat k 50. výročí kapely, výpovědi Františka Povolného a Jana Grünvalda, The Undertakers – brožura k 45. výročí skupiny, booklet k CD The Undertakers – Live in the USA 2003, článek Tomáš Bednařík: Nejstarší kapela okresu slavila pětačtyřicátiny, Raport, 19. 6. 2014, výpovědi Miloslava Černého a Vladimíra Tučka, Pozvánka Setkání na parníku, Pozvánka Brutus… 25 let! Opijem se! články Sláva Vaic: Motto večera – opijem se, Raport, 8. 1. 1992, Tomáš Bednařík: Svátek rockerů, Rakovnické noviny, 9. 1. 1992, Jan Švácha: Rockový zápis do Guinessovy knihy rekordů, Raport, 26. 10. 1994, Jan Švácha: Historický rock na dvou nosičích, Raport, 9. 11. 1994, Pavel Sklenička: Byl, je a bude to jenom rock and roll, Raport. 30. 11. 1994, Ivo Mička: Naše mládí slavilo návrat, Rakovnicko, 30. 11. 1994, Kolektiv: Je to jenom rock and roll, Raport, 7. 12. 1994, Tomáš Bednařík: Připomněli si svůj první kšeft, Raport, 9. 7. 2012, Tomáš Bednařík: Brutální show na Tyršáku, Raport, 12. 9. 2012, Kolektiv: Stav nouze – Srpnová apokalypsa na Rakovnicku, Raport, září 2002, webové stránky www.dvorana-rakovnik.cz)