Profous – rakovničtí Marsyas
V roce 1981 se objevila na rakovnickém hudebním nebi nová kapela. A hned od svého počátku tu působila tak trošku jako zjevení. Až dosud nikdo nic takového na Rakovnicku nehrál. Skupina se pojmenovala Profous, a to, co hrála, by se dalo zařadit do škutulky folk-rock, i když muzikanti „škatulkování“ nemají moc rádi.
Folk-rockové trio
Zakladatelem, zpěvákem, hudebním skladatelem a textařem nové skupiny byl Miroslav Urbánek. Ke spolupráci přizval svého celoživotního kamaráda, baskytaristu a zpěváka Ladislava Černého a kytaristu Milana Poláška. O zvuk kapely se (po celou dobu její existence) staral Vladimír Krejza, který postavil celý aparát a zajišťoval – na tehdejší možnosti – skvělý sound i dalším kapelám v regionu.
„Po návratu z vojny jsem chtěl dělat něco jiného než před ní s Trapery. Hodně mě tehdy inspirovala pražská skupina Marsyas se Zuzanou Michnovou a Petrem Kalandrou. Tady v Rakovníku nikdo nic podobného nedělal, a tak jsme se od ostatních dost odlišovali,“ vzpomíná na začátky skupiny Profous Miroslav Urbánek. Říká, že v sestavě s Milanem Poláškem si prý jen tak brnkali na chatě. Obrátky skupina nabrala až s příchodem Jaroslava Černého, který ještě v roce 1981 vystřídal Poláška. Protože tehdy musela mít každá skupina nějakého zřizovatele, vzalo si ji pod „svá křídla“ Městské kulturní středisko v Rakovníku.
„Psal jsem hudbu i texty a hodně jsme to cpali do folk-rocku, který nám byl blízký. Při přehrávkách (rekvalifikační zkoušky amatérských skupin – pozn. T. B.) jsme dostávali většinou nejvyšší ohodnocení.“ Kvalita projevu skupiny Profous byla neoddiskutovatelná. Písničky jako Zrušili koně, Plášť od listí, Skláři, Podzim, Kamelot, Umělé barvy, O ničem, Poslední country, Krabice, Tirák, Málo, málo, Odcházím, Zahrada bláznů, Co si lidé říkají a mnohé další se trvale zapsaly do paměti posluchačů. Vymakané instrumentální party, chytlavé melodie a texty „o něčem“, což tenkrát nebylo zase až tak obvyklé. „V písničkách, které jsou směsí snů a reality, jsem se ani nemusel snažit provokovat tehdejší establishment. Lidé byli zvyklí číst mezi řádky,“ říká Miroslav Urbánek a připouští, že Profous založil vlastně kvůli svým písničkám. „Už mě přestalo bavit hrát pořád jen country, byla na mě najednou moc jednoduchá. I když občas si ji rád zahraji i dneska. Moje písničky by měly vyvolávat určitou náladu, pocit, moment zamyšlení, aby si je mohl posluchač dotvořit sám pro sebe a v sobě. Tím se získá určitý kontakt s posluchači. Nejpříjemnější sice je, když pak někde slyším, jak si naše písničky někdo zpívá, ale na druhou stranu jsou na to dost složité. Snažím se o příjemnou melodii s určitým harmonickým nábojem, texty jsou pro posluchače možná náročnější.“
Všechno, co máš, zdědí tvůj pes
Kromě písniček, s nimiž skupina Profous účinkovala na různých společenských večerech, při vernisážích nebo na soutěžích trampských, folkových a country písniček Porta, připravila i komponovaný pořad nazvaný Všechno, co máš, zdědí tvůj pes. „Moderoval ho Jirka Krtek Kratina a jeho důležitou součástí byl obrovský bernardýn Béďa, který byl s námi na pódiu. Krtek hrozně improvizoval, protože se nikdy nenaučil pořádně text. Když nemohl, alternoval ho Pavel Kubla, ale s ním byla potíž, protože se hrozně bál psů,“ popisuje Míra Urbánek. S tímto pořadem vystupoval Profous v rakovnickém Klubu mládeže, na přehlídkách Klubové tvorby i na soutěžích zájmové umělecké činnosti.
Zahráli si dokonce v televizním krajském magazínu i v pražském Klubu Na Petynce v soutěži Písně dlouhých cest. Nejvyšší ocenění: 2. místo oblastní Porty 1981, 2. místo krajské Klubové tvorby 1982, 1. místo oblastní Porty 1983, 3. místo krajské Porty 1983, finále celostátní Tvůrčí dílny 1984, 1. místo okresní Porty 1985…
Kamufláž pro Jarka Nohavicu
Největšího úspěchu dosáhl Profous, když Jaroslava Černého vystřídal v roce1985 Petr Vrzák. Někdy v té době také změnila skupina svého zřizovatele, kterým se stal Klub mládeže OV SSM Rakovník. O rok později měnila kapela znovu svoji sestavu. Místo bigbítem zahlceného Ladislava Černého přišel Vítězslav Vondrášek, ale na začátku roku 1988 se Láďa Černý zase vrátil.
V tomto období se v Rakovníku uskutečnil legendární koncert. V roce 1987 uspořádal vedoucí Klubu mládeže OV SSM Stanislav Zárybnický (zvaný Houla) v Tylově divadle legendární koncert, při němž po 20 minutách vystřídal Profous tehdy komunisty bojkotovaný písničkář Jarek Nohavica. Byl to velký poprask a Jarek Nohavica tenhle odvážný krok a kamufláž Houlovi nikdy nezapomněl.
S Elánem na Rysech
Jednou z největších akcí skupiny byla účast na celostátním setkání mládeže na Rysech. „Zkoušeli jsme v Klubu mládeže, když ho vedl Houla, a tak nás svazáci vzali s sebou na Rysy. Byla to monumentální akce. Televizní štáby včetně západoněmecké RTL. Aby soudruzi budili zdání, že je u nás demokracie, byly tam vystavené knihy Jana Wericha a dalších autorů, které byly u nás normálně nesehnatelné. Daly se tam koupit úžasné věci,“ podotýká Míra Urbánek.
Jedním z největších zážitků pro rakovnické muzikanty byl společný koncert se špičkovými kapelami. „Hrál tam i Elán, který byl v té době československou top skupinou. Měl úplně nový aparát, který už uměl přes počítače vyhodnotit prostor a zpracovat ho. Na svoji dobu to byla úplná bomba. Byl to teslácký aparát a Elán ho testoval. Do stanového městečka pod Rysy přijela také stranická delegace v čele s předsedou slovenské vlády Peterem Colotkou. Kdo mohl, tak se někam schoval. My jsme seděli dál před stanem a hráli jsme. Přiběhli pořadatelé, že tam nemůžeme být. My jim odpověděli, že nikam nepůjdeme, že máme zkoušku, protože večer hrajeme. Chytli se za hlavu a taky někam utekli. Normálně jsme zkoušeli, přišli nějací dědové, poslechli si nás, uznale pokývali hlavama a šli dál. Když zmizeli, tak se zase všichni vrátili zpátky,“ směje se Míra Urbánek.
Vítěz krajského kola Porty
Jednou z pravidelných aktivit skupiny Profous byla účast na soutěžní přehlídce trampských, folkových a country písniček Porta. Většinou v okresních (oblastních) a krajských kolech. Zatímco z okresních kol postoupili do krajského skoro pokaždé, do celostátního v Plzni se jim podařilo proniknout jen jednou – v roce 1988. Nejprve ale museli zvítězit v krajském kole, které probíhalo v Kutné Hoře. Stanislav „Houla“ Zárybnický o jejich vítězství informoval rakovnickou veřejnost 28. dubna 1988 na stránkách okresního týdeníku Rozvoj v článku nazvaném Profous do finále. Píše v něm: „Konečně se to povedlo! Rakovnická folková skupina Profous po mnoha letech hraní a zkoušení zvítězila poprvé v krajském kole Porty 1988 a postoupila do finále národní soutěže v Plzni. Tříčlenné partě ve složení Míra Urbánek, Petr Vrzák a Láďa Černý tedy můžeme fandit v červenci ve dvaceti tisícovém lochotínském kotli, aby jim vše vyšlo tak, jako v Kutné Hoře. Nebo ještě lépe. Jakmile jsem se o vítězství dozvěděl, zašel jsem za vedoucím kapely a autorem všech písniček Mírou Urbánkem na pár slov:
* Míro, v čem vidíš příčinu úspěchu po tolika letech pokusů a hraní?
Nevím. Byli jsme letos v pohodě, hráli jsme spíš pro lidi než pro porotu. Já byl skoro nemocnej, chřipka, moc jsme nezkoušeli. Je to asi v náladě, nemysleli jsme na umístění, našli jsme si k tomu jinej vztah než jindy, bylo to odlehčený.
* Jaká byla konkurence?
Těžká věc. Některý kapely se mi moc líbily, v porotě bych sedět nechtěl. Výborná byla Bokomara z Brna, ale ti tam hráli vlastně navíc, nesoutěžně. A pak Emoce – výborný texty, melodie i vokály, a ještě mají určité rezervy, jsou mladí. Takovej Veterán western je možná zvyklej hrát před lidma na mikrofony, ale přínos je spíš vidět od těch kluků z Emoce, měl by jim to někdo aspoň říct. I když nejsou třebas dokonale sehraní, má to švih, humor… Neměli by ztratit motivaci hrát, chce to povzbudit. Odkud jsou, nevím… (pozn. – konečné pořadí v soutěži: 1. Profous, 2. Oáza – Poděbrady, 3. Veterán western – Slaný, 4. R 57 – Kladno).
* Celková atmosféra krajského kola?
Ve srovnání s naší Portou horší organizačně, na krajskou Portu snad málo diváků – početně asi jako tady… V Rakovníku předkolo po všech stránkách vyznělo líp, až na hudební, přeci jenom tam už byli z kraje jen ti vybraní porotami.
* Co chystáte do Plzně na finále?
Dobrou náladu, pohodu. Na tom všechno záleží.“
Tolik Stanislav „Houla“ Zárybnický.
Plzeňské finále plné smůly
Bohužel, v Plzni si skupina Profous vybrala neuvěřitelný kopec smůly. „Když jsme hráli v Lochotíně před 20 tisíci posluchači, totálně odešla aparatura. Byl to pech,“ vzpomíná Míra Urbánek. Přesto se z jejich plzeňského koncertu dochovala nahrávka na gramofonové desce. Vinylové LP Porta 1988 obsahuje písničku Dívka z dvacátých let. „Mrzelo mě, že dramaturgové vybrali právě tuhle písničku, která byla v našem repertoáru okrajová. Napsal ji Jindra Sinkule, já jsem jen upravil text a udělal aranž. Nebyla to naše typická písnička. Ale na náš názor se nikdo neptal.“
Přímo v dějišti finálového koncertu byl přítomen Houla. Ve čtvrtek 4. srpna 1988 si mohli příznivci kapely na stránkách Rozvoje pod titulkem Profous po Plzeňsku přečíst:
„Obrovské hlediště zacloněné rukou, iniciály Porta 88 – tak vypadá přední strana obálky LP desky se záznamem písniček z letošního finále Porty. Podíváte-li se na vnitřní přebal a pustíte si desku, uvidíte známé jméno a uslyšíte známý zvuk: to hraje (mezi dalšími 18 jmény) rakovnický Profous písničku Jindry Sinkuleho a Míry Urbánka Dívka z dvacátých let. Tolik reklama na desku. A jak to vypadalo v Plzni?
Ve čtvrtek dopoledne měli dramaturgií naplánovaný recitál v bloku čtyř podobně zaměřených kapel, každá měla zhruba 40 minut. Plánovaných. Protože vedoucí scény se kamsi vytratili, a tak všichni hráli, dokud měli co, a dokud diváci tleskali. Tak se stalo, že čas vypršel – aniž Urbánkovci vzali kytary do ruky. Naštěstí prošel kolem hlavní dramaturg Porty Michal Konečný – Jupp a postaral se o nápravu. Jenže – teď zas neměl zvukař potřebné šňůry k profousáckým nástrojům… To zas pomohl vyřešit zvukař z vedlejšího pavilónu, kde konečně začali hrát – měli na to půlhodinku. Sedm písniček před plným pavilónem (asi 200 lidí) se slušným úspěchem a vytleskaným přídavkem, to je výsledek mnohaleté práce… protože dnes mít v Plzni úspěch už není žádná sranda a nic lehkého.
Smůla je ale nepustila z rukou. Jméno skupiny vypadlo ze seznamu v Portýrku, neobjevil se v něm ani profil kapely. Údajně jej dramaturgie nedodala (?). V soutěži na Lochotíně hráli jako třetí v pořadí (po předjezdcích – hostech a jedné soutěžní kapele) a doplatili na špatné ozvučení – zvukař jim (ale nejen jim) zabil nejméně dvě písničky, jednu dokonce opakovali, a to jistě na klidu před dvaceti tisíci diváky nepřidá! Až později jsem zvukaře (od Poutníků) omluvil – po zprávě, že koncert zvučil při zánětu ledvin se 40stupňovou horečkou a pak jej odvezli…
A pak jsem slyšel konkurenci, byla chvílemi skvělá. Prostě k ní Profous ještě nedozrál. Vydrží? Přesto se v divácké soutěži umístil na 18. místě (z 25 kapel) se 46 hlasy, což na nováčka není nejhorší (o tři místa dál dopadl u diváků vítěz Porty Damiján).
V úterní Radioportě jim vysílali písničku Tirák. A tak se pomalu, ale snad jistě dostávají do světa téhle muziky. Přeji především výdrž a chuť pokračovat. A za rok – snad se i ta smůla pustí jinam.“
V lochotínském amfiteátru vystoupil Profous ještě o rok později, ale už jen na vedlejším pódiu.
Je to jenom rock and roll
Ještě nějaký čas bavila skupina Profous své posluchače. V závěrečné fázi už bez Ladislava Černého, který koupil domek na Průhoně a začal ho rekonstruovat. Z kapely odešel krátce po Portě a na podzim 1988 ho nahradil baskytarista a zpěvák Miroslav Kejla. Po listopadu 1989, kdy se Míra Urbánek „ponořil“ do regionální politiky, už nebyl na hraní čas. Myšlenky muzikantů plynuly jiným směrem. Přesto ještě jednou Profous vystoupil na veřejnosti před nabitou Sportovní halou v Rakovníku. Stalo se tak 26. listopadu 1994 v rámci koncertu Je to jenom rock and roll, na němž vystoupilo 23 rakovnických rockových, folkových a countryových kapel. Profous zahajoval druhý blok. Zahrál v sestavě Miroslav Urbánek (kytara, zpěv), Petr Vrzák (kytara, zpěv) a alternující baskytaristé Ladislav Černý a Miroslav Kejla. Během koncertu byla pokřtěna stejnojmenná kniha Tomáše Bednařík a dvojkazeta, na jejíž tvorbě se podíleli Stanislav „Jimmy“ Karlík a Studio KUFR Slabce. Profous na ní měl dvě písničky – Kamelot a Zahrada bláznů, obě z roku 1983. Po tomto koncertu se skupina definitivně rozešla.
Profous pro Houlu
Proufous se na scéně objevil ještě jednou. „V roce 2009 jsme byli pozváni do Tylova divadla v Rakovníku, kde Raport pořádal vzpomínku na Houlu k 20. výročí jeho úmrtí. Hudební část programu vyplnil Jarek Nohavica a my. Horko těžko jsme nacvičili pár písniček. Petr Karaš-Vrzák neměl ani kytaru. Třeba jednu z našich nejznámějších písniček Zrušili koně jsme už nebyli schopni dát. Konečně, kdo chce, může se na záznam z tohoto vystoupení podívat na www.youtube.com, pořád tam je,“ upozorňuje Míra Urbánek.
Během pořadu nazvaného Ahoj, Houlo zahrál Profous v sestavě Míra Urbánek (kytara, zpěv, akordeon), Petr Karaš-Vrzák (kytara, zpěv) a Ladislav Černý (baskytara, zpěv) písničky Umělý barvy, O ničem, Krabice, Odcházím, Skláři, Tirák, Podzim, Kamelot a Málo, málo.
Ohlas na toto vystoupení byl značný. Euforie zasáhla i Míru Urbánka, který prohlásil: „Rozhodl jsem se, že si udělám radost, a natočím CD našich písniček. S Ládíkem Černým nebude problém, a kdyby do toho Petr Karaš-Vrzák nechtěl jít, tak si obě kytary nahraji sám a nazpívám i všechny vokály. Ale lepší by to bylo s Petrem. Rozdám klukům záznam na DVD a pak se dohodneme, jestli stojí za to, naučit se znovu všechny písničky a jít s tím do studia. Bylo by fajn, mít něco na památku. No a když už to budeme umět, tak si snad i někde zahrajeme,“ spřádal plány Míra Urbánek, pro kterého byl Profous srdeční kapelou.
Bohužel, k natáčení cédéčka nikdy už nedošlo. Velká škoda! A tak po skupině zůstaly dvě nahrávky na zmíněném MC a devět písniček na DVD z koncertu Ahoj, Houlo. Většinu z nich najdete i na stránkách Dvorany slávy rakovnického bigbítu v kapitolách Písničky z archivu a Rarity, aneb z rakovnického samizdatu.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Stanislav
Zárybnický: Kdo je Profous? In: Rozvoj, 7. 8. 1986, Stanislav Zárybnický:
Profous ve finále. In: Rozvoj, 28. 4. 1988, Stanislav Zárybnický: Profous po
Plzeňsku. In: Rozvoj, 4. 8. 1988, Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll,
Raport, 1994, Tomáš Bednařík: Profous – návrat legendy? In: Raport 31. 3. 2010,
Tomáš Bednařík: Na Rysech si zahráli
s Elánem na aparát snů. In: Raport 10. 4. 2018, výpovědi Miroslava Urbánka
a Ladislava Černého)