Z historie bigbítu na Rakovnicku 67 - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

menu
Přejít na obsah
Jan „Čenda“ Monhart – 40 let v jedné kapele
 
Pokud by se dávaly medaile za muzikantskou věrnost, určitě by byl mezi oceněnými i Jan „Čenda“ Monhart. V jedné kapele, byť se třemi názvy, vydržel dlouhých 40 let. Ve skupině Elektronik – Kyklop – Brutus stál za mikrofonem, občas s tamburínou v ruce, od roku 1973 do roku 2013. „Počet narůstajících kšeftů, hraní po celých Čechách, to už na mě bylo moc. Navíc vše skloubit s prací a rodinou. Cítil jsem se unavený a opotřebovaný, tak jsem v Brutusu skončil,“ říká Jan „Čenda“ Monhart.
  
Podle Čendy Jirsáka
Narodil se 11. října 1955 v Rakovníku. S tímto městem je spjatý celý jeho soukromý i profesní život. Až na výjimku středoškolských studií a vojny. „Základku jsem absolvoval na 3. ZŠ v Rakovníku. Učili jsme se na tzv. Paraplíčku na Spravedlnosti (dnes již neexistuje, před několika roky lehlo popelem) a do deváté třídy jsem chodil do budovy gymnázia. Po základní škole jsem šel do Plzně na keramickou průmyslovku, kde jsem vystudoval obor keramik. Po maturitě jsem nastoupil do Šamotky, kde jsem začal, jak se říká, od píky v provozu – v lisovně, v přípravně, u pecí. Končil jsem na sítotisku,“ popisuje Jan „Čenda“ Monhart svůj profesní vývoj.
Jen tak mimochodem, většina muzikantů a fanoušků ho zná pod přezdívkou Čenda. Někteří ani neví, že se jmenuje Jan. Jak vůbec ke své přezdívce přišel? „Tu už mám od takových deseti let a bylo to podle Čendy Jirsáka z knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. Jak je dneska pod nemocnicí sídliště, bývala dříve louka a na ní stával vagon. Tam jsme si jako děti hrávali. Protože jsem byl malej, tam mně kluci začali říkat Čenda, protože Jirsák byl taky nejmenší,“ vysvětluje, jak přišel k přezdívce, která ho provází celý život.
Čenda patří k onomu nemnohému procentu mužů, kteří si vyzkoušeli „otcovskou dovolenou“. „Byl jsem s dětmi doma, protože manželka měla lepší výdělek než já. Nevadilo mi, starat se o malé děti, aspoň vím, co to obnáší.“
Po sametové revoluci založili s kamarádem stavební firmu (STAFEMO) a zaměstnávali asi dvacet lidí. Podnikání ale nedopadlo dobře. „Dostali jsme se do problémů, protože nám firma, pro kterou jsme dělali, nezaplatila. Soudili jsme se, soud jsme nejdřív vyhráli a pak prohráli. Abychom mohli vyplatit naše zaměstnance museli jsme sebrat veškeré stavební spoření a firmu jsme rozpustili,“ říká Čenda. Dnes už je v důchodu, občas někomu pomáhá, když potřebuje.
The Frogs – Upíři – Elektronik
Hudební geny nemá Čenda Monhart žádné. „Nikdo z rodiny na nic nehrál, ani nikde nezpíval.
Hudební vzdělání také nemám žádné, jen jsem chodil asi půl roku na kytaru, pak jsem toho nechal. To mi mohlo být nějakých 12 let. Jsem samouk. Na základce jsem zpíval v dětském sboru – lidovky, budovatelské písně apod. S první kapelou jsem začínal ještě ve škole. Nevím, jestli jsme vůbec měli nějaký název. Myslím, že v roce 1971 jsme s bratrancem Vaškem „Upírem“ Krejčím přišli do skupiny The Frogs, kterou rok před tím založili kytarista Zdeněk Knobloch a baskytarista Pavel Košulič. Upír tehdy vystřídal bubeníka Pepíka Šilera.“ Na účinkování s The Frogs má Čenda Monhart humornou vzpomínku. „Míša Pleska z Mandragory nám dohodil kšeft v Dělnickém domě. Bylo to o Silvestra, kdy tam chodilo hodně důchodců. Postavili jsme aparát, důchodci přišli, koukali na nás, chvilku tam postávali a pak všichni odešli. Tak jsme hráli asi pro 50 lidí, kteří tam zůstali,“ směje se Čenda.
V roce 1972 změnili The Frogs svůj název na Upíři. To už byl dominantní postavou kapely Vašek „Upír“ Krejčí. „Zkoušeli jsme u Upíra na půdě v domě v Tyršově ulici, kde jsou dnes Barvy-Laky. Většinou jsme hráli převzaté věci, ale už jsem tam měl i pár svých písní. Zúčastňovali jsme se s Upírem i muzikantského Silvestra ve vinárně V Brance, kde jsem se seznámil s mnoha rakovnickými bigbíťáky. Když se přetransformovala Mandragora v Elektronik, dostali jsme s Upírem lano. To bylo v létě roku 1973. Vašek bubnoval a já jsem zpíval. Tak začala moje čtyřicetiletá pouť různými formacemi této kapely. Zpíval jsem i v jazz-rockovém období Elektroniku, které naštěstí nebylo dlouhé. S příchodem Sáši Plesky se všechno změnilo a skupina přitvrdila. Už v Elektroniku jsem měl nějaké své písničky,“ říká Čenda Monhart. Vzpomíná, že jednou se zúčastnil v Tylově divadle soutěže Hledáme nové talenty. Prý ho do ní přihlásil Ota Křížanovský a za doprovodu Elektroniku zazpíval písničku od tehdejší italské hvězdy Salvatore Adama, a to v originále. Skončil na druhém místě.
Vražedný kolotoč
V dubnu 1980 se proměnil Elektronik na Brutus. V listopadu 1982 byla skupině zastavena činnost na Rakovnicku, a tak se přesunula na okres Praha-východ. Aby zbytečně nedráždila „strážce ideové čistoty“, změnila si název na Kyklop. „I když nás pořád šikanovali a měli jsme tu kratší, tu delší zákazy, tak jsem nikdy neměl tendenci toho nechat. Při jednom ze zákazů jsme chodili s Milanem Křížanovským hrát s Rakonkou. On hrál na baskytaru a já jsem zpíval. Běžně jsme hrávali i na plesech. Byla to docela dobrá zkušenost,“ potvrzuje Čenda.
Když se skupina vrátila v roce 1989 k názvu Brutus, počet jejích her geometricky vzrostl. „Počet kšeftů s Brutusem byl vražedný. Chodil jsem přes víkend na dvanáctky, v pátek jsme jeli na kšeft, okolo třetí ráno mě vysadili před Šamotkou – šel jsem do práce do šesti odpoledne, v šest čekal před Šmotkou autobus, naložili mě a jeli jsme na další kšeft. A ráno mě zase vyložili před Šamotkou, a tak pořád dokola. Hrávali jsme stokrát do roka, někdy i víckrát. Jezdili jsme po celých Čechách. V té době jsem doma moc nepobýval.“
 
Od Brutusu k Mr. Feelgoodovi
Důvodů, proč Čenda Monhart z úspěšné skupiny odešel, bylo víc. „Především, počet kšeftů začal narůstat, hrálo se nejen v pátek a v sobotu, ale někdy i ve středu a na mě toho bylo moc. Navíc, atmosféra v kapele už nebyla taková, jako dřív. Éra, kdy jsme všichni společně jezdili autobusem, byla pryč. Každý dojel na kšeft, jak chtěl, a už tam nebyla ta soudržnost. Pokud byla v kapele pohoda, tak to bylo fajn. Pak už to tak nebylo. Hlavně poté, když odešel Kouťák (Pavel Koutecký – pozn. T. B.), už to nebylo ono,“ vysvětluje Čenda důvod svého odchodu.
Muziky ale nenechal. Odešel ke skupině Mr. Feelgood, s kterou už nějaký čas simultánně zpíval. Hráli v ní i někteří další muzikanti z Brutusu – Zbyněk Šlajchrt, Petr Bradáč a jeden čas bubnoval i Pavel Fišar. Skupinu založil v Kralovicích kytarista Václav Košař. S Mr. Feelgoodem, který hraje hlavně písničky ze 60. a 70. let (See You Later Aligator, Route 66, Baby Jane, Going Back Home, Nadine ad.), zpívá Čenda Monhart dodnes. V repertoáru kapely je i několik vlastních skladeb z Pera Václava Košaře a Čendy (Až tady nebudu, Cesta domů, Pár dobrých drinků, Zdá se mi, To samozřejmě můžeš, Hotel ad.).
„Kšefty se po koronavirové pauze rozjíždějí pomalu, hrajeme tak jednou do měsíce. Lidi si odvykli na koncerty chodit. Teď máme trošku problém s bubeníkem, kde Víťu Bundu alternuje Vojta Košař. Ten má ale ještě svou kapelu a navíc studuje.“
 
Skladatel a textař
Čenda Monhart je nejen výborný zpěvák, ale také skladatel a textař. Několik jeho písní se objevilo už v repertoáru Elektroniku, Kyklopu a Brutusu. Jako hudební skladatel a textař je podepsán třeba pod písněmi Bláznivá láska, Čas vánoční, Dík za číslo, Hledám dívku, Kde je ten výčep, Kočka 55, Milý toulavý nebo Slova. Texty opatřil skladby Až zítra vstanu, Miluju tvý reggae, Pijte Key Rum, Poslední přání či Strakonickej dudák. Některé z nich natočil Brutus i na svá alba. „Většinou skládám s kytarou na hotové texty, ale někdy i obráceně,“ prozrazuje Čenda Monhart, jak vznikají jeho písničky.
Na dotaz, jak dlouho ještě hodlá zpívat, odpověděl: „Tak dlouho, jak jen to půjde. Teď bych hrál docela častěji, klidně každý týden.“
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994; Tomáš Bednařík: Ve spárech rock and rollu, Martin Rajchl, Lišany, 1997; výpověď Jana „Čendy“ Monharta)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2021. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah