Věra Čermáková – Od bigbítu až po šanson
Druhou pěveckou osobností, kterou bychom rádi představili v našem minicyklu „Bigbít a ženy“, je Věra Čermáková. Na pódiích vystupovala pod rodným jménem Koláříková, a když se provdala, tak i jako Röllová a později Čermáková. Hudební začátky této rakovnické rodačky (*1953) sahají do mladších školních let. „Ve 2. třídě jsem udělala konkurz na roli v dětské opeře o zelenině. Měla jsem zpívat bramboru. Bohužel, opera se nekonala, škoda, mohla jsem uspět jako operní pěvkyně,“ směje se Věra Čermáková.
Začátky s The Foolmen
Věra má velmi slušné hudební vzdělání. Absolvovala Základní uměleckou školu (tehdy ještě Lidovou školu umění), 2. stupeň, obor zpěv. Potom dvouletou Lidovou konzervatoř a Specializované účelové studium pro pracující (nyní Ježkova konzervatoř), opět obor zpěv. Učila se také hrát na housle a kytaru. Housle ale záhy opustila, ale u kytary vydržela. „Na konzervatoři to byl i můj obligátní nástroj,“ tvrdí Věra.
Její pěvecké začátky se datují do roku 1969 a jsou spojené se skupinou The Foolmen. Ta zkoušela v tehdejším Domě pionýrů a mládeže v Rakovníku Na Spravedlnosti. „Moje spolužačka říkala, že skupina hledá kytaristu. Šla jsem tedy na konkurs a kapelník Jožka Beneš pravil, že kytaristu už mají, jestli nechci zpívat. Koukala jsem na něj jako „puk“, nikdy jsem veřejně nezpívala. Ale zkusila jsem to. Bylo mi sotva šestnáct let,“ vzpomíná Věra, tehdy ještě Koláříková. Zpívala ne právě snadné hity, např. Dream A Little Dream Of Me (The Mamas & The Papas), Sorry Suzane a Listen To Me (obě The Hollies), Sloop John B (The Beach Boys) nebo české Zpívám a hlavu si lámu (Hana Ulrychová a Atlantis), Ve frontě na kousek duhy (Fortuna) a další. Ve složení Věra Koláříková (zpěv), Josef Beneš (sólová kytara, klávesy), Jindřich Cedl (baskytara, zpěv), Tomáš Bednařík (doprovodná kytara, zpěv) a Jaroslav Novák (bicí, zpěv) vystoupila skupina koncem února 1970 na Taneční beatové přehlídce v Dělnickém domě v Rakovníku. Skupina se rozešla na podzim roku 1970, když se v srpnu ještě přejmenovala (z taktických důvodů) na The Rotters.
S Renoncem zvítězila v ASUT
Bigbít s příchutí popu a country zpívala Věra Koláříková i s další skupinou, která se jmenovala Renonc. „V té době jsem studovala 2. ročník Střední zemědělské technické školy v Rakovníku. RENONC byla zkratka názvu Rakovnický exkluzivní nový orchestr na candrbály. Skupina byla sestavena z vojáků základní služby, ale i z důstojníků. Na bicí s námi hrál Milan Lukeš (později Elektronik, Brutus, QR Band) a jako host na saxofon Vláďa Procházka (Merkur). Zkoušeli jsme v kasárnách VÚ 1035 Rakovník. Hrávali jsme na zábavách ve městě a po jeho okolí, ale především jsme absolvovali soutěže v rámci ASUT (Armádní soutěž umělecké tvořivosti). Postoupili jsme do armádního kola do Varnsdorfu, kde jsme vyhráli. S písničkou Půlnoc je období zlé jsem se dostala do finále v Kroměříži,“ vzpomíná Věra Čermáková. Pak už zpívala převážně s tanečními orchestry. Říká, že není úplně bigbítový typ, spíš jí sedí kantiléna nebo šanson.
Roky profesionální kariéry
V Rakovníku zpívala s orchestry Merkur, Melodie, Akord a ve Slabcích s kapelou Populár tamní Osvětové besedy, kterou řídil Zdeněk Kos. Pak se přesunula do Prahy, kde začala zpívat profesionálně. „V Praze bylo těch kapel víc, už si všechny názvy nepamatuji. Začínala jsem v Parkhotelu a troufám si říct, že jsem znala všechny bary a kavárny, kde se tehdy živě hrálo. Byla to tvrdá škola života a dala mně opravdu hodně, i když často šlo jen o několikaměsíční angažmá v nějakém hotelu nebo v cizině. Nejdéle jsme byla v kapele Krokus a v Lucerna baru. Nějaký čas jsem působila i v koncertních kapelách ale vždy jen krátce.
Zpívala jsem také v karlovarském Thermalu s kapelou, kterou vedl rakovnický kytarista a zpěvák Ivan Beneš. Při jeho otevření a pak ještě nějaký čas.
Jezdila jsem také do Německa. Na Helgolandu jsme hrávali se skupinou Schwarzweiss (Černobílí). Dodnes je to hned po Rakovníku moje nejoblíbenější místo. V posledních letech tam jezdím každý rok. Také jsem se překonala a naučila se několik dechovek (které jinak nesnáším), abych mohla jezdit do Bavorska. Pro hraní v Bad Reichenhallu jsme sestavovali kapelu, kterou jsme pojmenovali KMČ neboli Kdo má čas. Tam jsem také skončila v roce 1982 po narození mého staršího syna profesionální kariéru. Když jsem se vrátila na čas do Rakovníka, pokračovala jsem opět s Melodií a občas i s Merkurem,“ bilancuje roky své profesionální pěvecké dráhy Věra Čermáková.
Rozhlas versus zpěv
Žádnou desku na svém kontě nemá, jen několik studiových nahrávek. Během let 1974 až 1976 absolvovala řadu pěveckých soutěží. Několik jich i vyhrála, např. Několik jich i vyhrála, např. Mladoboleslavského slavíka s písničkou Josefa Černíka a Jiřího Rölla Zůstaň. Dostala se i do finále celostátní soutěže Jihlavský řetěz.
„Od roku 1979 jsem zpívání musela skloubit s prací v Československém rozhlase. Byla to dost ,hoňka‘. Vzpomínám si, že jsem se často probudila za tmy a nevěděla, zda je sedm ráno nebo večer, zda mám jít do práce na Vinohradskou třídu nebo do Lucerna baru.“ Zpěvu se Věra věnovala do narození svého druhého syna, tedy do roku 1987. „Neměla jsem v rodině podporu a musela jsem se tedy starat hlavně o ni. Příležitosti ke zpěvu by byly, protože jsme na Radiožurnálu založili kapelu. Kapelníkem byl hudební redaktor Láďa Bár a zpíval s námi mimo jiné Jakub Železný a na bicí hrál Láďa Kroc. Myslím, že v trochu obměněné sestavě hrají dodnes.“
Když si Věra myslela, že už je v pěveckém důchodu, oslovil ji Richard Adam. S ním pak jezdila po koncertech několik let. „Také jsem byla oslovena, abych nastudovala písničky Judity Čeřovské na vzpomínkový koncert k jejím nedožitým narozeninám. S Jaroslavem Suchánkem jsme pak dělali několik pořadů na počest Judity a její dvorní textařky Jiřiny Fikejzové.“
Šanson, jazz a vážná hudba
I když Věra Čermáková začínala svoji pěveckou dráhu s bigbítem, většina její kariéry patřila jiným žánrům. „Z legrace říkám, že jsem skončila u Barbary Streisand a Carpenters. Dnešní pop music už neposlouchám. Vždy mně záleželo v písničkách na textu, a tak samozřejmě vítězil šanson, jaký zpívala Hana Hegerová a podobné interpretky. Moc se mi líbily písničky s texty Jiřiny Fikejzové. Do repertoáru jsem si vybírala i písničky Evy Pilarové, její technika zpěvu byla pro mě vzorem. Za ta dlouhá léta jsem toho poslouchala hodně, musela jsem samozřejmě nastudovat stovky písniček. Ne všechny ale s radostí! Dnes poslouchám ráda jazz (mým oblíbeným interpretem je Joe Zawinul) a navštěvuji koncerty vážné hudby. V současné době především v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech, kde pořádá úžasné koncerty pan profesor Cyril Höschl. Jezdím tam nejen za hudbou, ale také za jeho úvodním odborným slovem před každým vystoupením. Má to také svoji praktickou stránku. Až mně bude nejhůř, rovnou tam zůstanu na hospitalizaci,“ směje se Věra.
Profesní život
Umělecký vývoj Věry Čermákové jsme podrobněji připomněli. Zmiňme na závěr ještě její profesní život. V Rakovníku vystudovala Střední zemědělskou technickou školu. „Jsem ráda, že jsem studovala právě tuto školu. Naučila mě fyzické práci a disciplíně. Ve spojení s působením v barech v pozdějších letech a vstáváním před čtvrtou hodinou na ranní vysílání rozhlasu to dohromady vydalo na slušnou univerzitu života. Na zemědělku jsem šla z lásky ke zvířatům, z téhož důvodu jsem odešla z praxe. Nedokázala jsem se smířit s tím, že je to jen výroba masa a nesmířila jsem se způsobem zacházení se zvířaty. Zvířata mám ráda dodnes. Momentálně vlastním čtyři psy a čtyři kočky,“ svěřuje se Věra.
Po maturitě začínala jako zootechnička na Školním statku Lány. Pak pracovala v Traktorové stanici Olešná. V roce 1979 udělala konkurs do rozhlasu, kde působila až do jara roku 2007. Začínala jako zprávařka, pak se stala redaktorkou a v posledních letech byla vedoucí redakce zpráv Českého rozhlasu 2. Od roku 1992 pracovala několik let externě ve zpravodajství České televize a později v české redakci Radia Svobodná Evropa. V roce 2007 se stala starostkou obce Velké Přílepy. V této funkci byla bez několika měsíců 16 let. „A jednu důležitou profesi jsem ještě neuvedla, a tou byla domovnice! Tehdy se tomu říkalo zaměstnanec v domě a zaměstnavatelem byl OPBH. Myla jsem schody, zametala chodník, uklízela sníh a sprdávala nájemníky, abych si zasloužila domovnický byt na rozhraní Vinohrad a Žižkova,“ vypočítává Věra Čermáková.
*****
Na to, že se prakticky celý život věnovala zpěvu, nezapomíná ani dnes, kdy si užívá penze. Kdykoliv je pozvána do Rakovníka na nějaký vzpomínkový koncert, vždy pozvání přijme. Nejčastěji vystoupila na akcích orchestru Merkur. Uslyšíme ji i při speciálním koncertu Dvorany slávy rakovnického bigbítu 30. září 2023, který bude věnován ženám.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994; výpověď Věry Čermákové a Milana Lukeše)