Kytarová skupina SVVŠ
– Bigbít za trest
Rozpadem skupiny Termiti v létě roku 1965 však bigbít
na tehdejší Střední všeobecně vzdělávací škole (SVVŠ) v Rakovníku, dnešním
Gymnáziu Zikmunda Wintra, zdaleka neskončil. Už na podzim téhož roku založil
mladší z bratrů Pleskových – Michal – se svými spolužáky další beatovou
skupinu orientovanou na tzv. mersey sound (pojmenovaný podle řeky Mersey, která
protéká Liverpoolem, reprezentovaný především The Beatles a desítkami dalších
skupin z tohoto města). Ve školní kronice i na stránkách okresního
týdeníku Rozvoj je nazývána jako Kytarová
skupina SVVŠ Rakovník. Vedle Michala Plesky se v ní objevili Milan
Horník (rytmická kytara, zpěv), Milan Tyburec (baskytara, zpěv) a Jiří Lukáš
(bicí). Občas si s kapelou zahrál jako host na klávesy i Sáša Pleska.
Na to, jak skupina vznikla i na její poměrně krátkou
existenci vzpomíná její zakladatel Michal Pleska. „Na dvanáctiletce jsme museli
chodit jednou týdně na praxi do některé z místních továren. Jeden rok jsme byli
v TOSu, kde mě dokonce jednou postavili za soustruh. Ale nakonec nás tam
odtud tak nějak vyhodili. Druhý rok jsme chodili do Stadionky. Tato továrna měla
menší dílnu přes ulici, kde jsme později měli Mandragora Club (jednalo se o
Švermovu ulici, dnešní Trojanovu – pozn. T. B.). V té dílně jsme vyplétali
dráty do jízdních kol. Pak nás ale šoupli do hlavní továrny. Tam jsme nedělali
nic. Bylo jim asi trapné nám říct, že pro nás nemají práci, a nám bylo trapné,
že jsme tam vůbec byli. Vraťme se ale k prvnímu roku v TOSu. Já jsem se tam
křivě podíval (nebo jsem možná i něco řekl) na jednoho soudruha. Ten nelenil a
šel si na mě stěžovat do školy. Pan ředitel Jarolím Bureš přišel k nám do třídy
a prohlásil: „Míšo, co nám to děláš? Máme na tebe stížnost z TOSu. Tak ti teď
musíme uložit trest. Musíš ve třídě založit bigbítovou skupinu!“
Tady bych chtěl odbočit a objasnit, jak to vlastně bylo mezi mnou a panem ředitelem Burešem. Bylo zvykem, že v době Majáles třída, která maturovala, obešla náměstí. Nám to ale Veřejná bezpečnost zakázala. Pan ředitel přišel do třídy a řekl, že do průvodu nesmíme. To rozhořčilo některé studenty a zejména studentky. Vznikla hlasitá rozepře. Já jsem se postavil a řekl jsem panu řediteli: „Nebudeme se přeci hádat kvůli nějakejm komunistům.“ Na což pan ředitel odešel, třída úplně ztichla a bylo po hádce. On totiž pan ředitel dobře věděl, že kdyby si mě zavolal do ředitelny, nic by se mnou nezmohl.
O rockové hudbě jsem tehdy nic nevěděl. Zajímal mě moderní jazz a soudobá komorní hudba. Ve třídě jsem měl spoustu kamarádů. Seděl jsem vedle Milana Horníka, za mnou seděl Milan Tyburec a s Jirkou Lukášem jsem se znal už od doby, kdy jsme se přistěhovali do Rakovníka.
Takže jsem nemohl říct – tak to tedy né! Naši spolužáci nás plně podpořili. Na jakési brigádě jsme vydělali nějaké peníze a spolužáci se rozhodli, že si za ně koupíme bubny. Na Václavském náměstí v Praze byl u vchodu do Lucerny bazar, kde měli bubny za výlohou. Sada byla natřená černě a měla obrovský velký buben. Měli jsme zkušebnu ve škole, tu samou, kde zkoušeli o rok starší Vítek Široký, Jaroslav Chudoba, Pepa Kraus a náš Saša. Nejdříve jsme ale zkoušeli v naší třídě bez aparatury. Také jsme měli dvě zpěvačky, každou asi tak dva týdny. Nejdříve Soňu Stíbalovou a pak Mirku Koutníkovou. Obě dvě vystrnadil Milan Tyburec. On sice před tím na nic nehrál, ale věděl lépe než já, co je to rock and roll. Mně například vytýkal, že zpívám jako Ella Fitzgeraldová.
Jak už jsem napsal, bigbít mě vůbec nezajímal. Sáša ale poslouchal Radio Luxembourg a tam jsem slyšel skupinu, která zpívala vícehlasně a její písničky měly víc než tři akordy. Ta skupina se mi ani moc nelíbila, ale z toho všeho, co jsem slyšel, byla jasně nejlepší. Jmenovali se The Beatles. Naučil jsem se tedy nazpaměť několik jejich písniček. Nejenom, co zpívali, ale i to, co hráli a najednou se mi to začalo líbit. Nekopírovali jsme jenom The Beatles, ale taky The Shadows. Dokonce jsme složili i několik vlastních písniček. Já jsem hrál na kytaru, kterou vyrobil Milan Horník, v písničkách, ve kterých jsme zpívali. V instrumentálkách hrál na kytaru Milan Horník a já jsem hrál na basu. Pokud si vzpomínám, vystoupili jsme jenom jednou, na našem maturitním plese. Zahráli jsme velmi dobře. Takže od začátku až do konce byl náš název Kytarová skupina SVVŠ zcela oprávněný,“ končí vzpomínky na svoji první bigbítovou skupinu Michal Pleska.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994, výpověď Michala Plesky)