Anna Ryvolová: „Budu zpívat, dokud mě neodstřelí!“
Jednou mně můj kamarád a pravidelný čtenář našich stránek Vláďa Hasal, kapelník skupiny Brutus, navrhnul, abych napsal také o ženách, které se pohybovaly na rakovnické bigbítové scéně. Souhlasil jsem. To jsem ale ještě netušil, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Ne, že by se v našem bigbítovém hnutí žádné ženy nevyskytovaly, ale dohledat je a přesvědčit, aby zavzpomínaly na svá „pionýrská“ pěvecká, resp. hudební léta, nebylo právě snadné. Leč, u těch nejvýraznějších se to nakonec podařilo a já jim děkuji za vstřícnost. Je zajímavé, že z éry 60. a 70. let 20. století všechny zpěvačky (o hudebnicích ani nemluvě), které s bigbítem začínaly, poměrně záhy změnily žánrovou orientaci. Většinou se staly oporami tanečních orchestrů, nebo zanechaly aktivní činnosti. Jsou však i takové, které veřejně vystupují dodnes a svoji uměleckou kariéru prakticky vůbec nepřerušily, nebo jen na velmi krátkou dobu. Právě takovou je dáma, kterou představíme v první části minicyklu „Bigbít a ženy“. Jmenuje se Anna Ryvolová, která se prosadila pod svým rodným jménem Hrubá…
Padesát osm let na scéně
Anička Ryvolová se na regionální hudební scéně pohybuje už od roku 1965. Je, tak říkaje, zpěvačkou multižánrovou. Nedělá jí potíže zpívat rock, soul, blues, country i pop. Je typickou představitelnou okresních stálic, které přecházejí z žánru do žánru. Anička to dělá kultivovaně, vkusně, i když sama přiznává, že má své oblíbené interpretky, jako je Aretha Franklin, Tina Turner, z našich pak Věra Špinarová nebo Jana Kratochvílová. Nebrání se však zpívat vše, co se vejde do jejích „mantinelů“. Během své osmapadesátileté kariéry vystupovala pod čtyřmi různými příjmeními, což je nesporný rekord mezi rakovnickými zpěvačkami. Slýchat jsme ji mohli pod jmény Hrubá, Kozáková, Zimová a Ryvolová…
Honorář 10 korun
Anička Hrubá se narodila na podzim roku 1950 v Kolešovicích a už jako dítě školou povinné „vytloukala“ všemožné schůze, kde dělala „kulturní vložku“. „Že mám talent a měla bych se zpěvu věnovat, mi poprvé řekl profesor Jaroslav Čech, který tehdy v Kolešovicích učil. Když mi bylo necelých patnáct, zazpívala jsem si několikrát s kapelou Josefa Hejdy. Sice dělal fóry, že jsem moc mladá, ale nakonec mě na pár kšeftů vzal,“ vzpomíná Anička na svoje pěvecké začátky.
Když začala studovat na Střední ekonomické škole v Rakovníku, neušla pozornosti zdejším kapelám. Zejména poté, kdy se s úspěchem zúčastnila soutěže Hledáme mladé talenty. Oslovil ji Sáša Pleska, varhaník tehdy nesmírně populárního rakovnického tanečního orchestru Luxor, který vedl Josef Fencl st. „Luxor byla ve své době nejprogresivnější rakovnická kapela. Už tehdy na konci 60. let hrála soul. Aretha Franklin, Tina Turner a další černošky, to byla moje krevní skupina. Tehdy jsem dostala i své první honoráře – brala jsem 10 korun za kšeft. Mé účinkování v Luxoru ale nebylo příliš dlouhé. Často mě ujel autobus a musela jsem chodit pěšky z Chrášťan do Kolešovic. Když mě vezl domů kapelník, tak na mě leccos zkoušel… zkrátka a dobře, naši mně to zatrhli.“ Tak se načas vrátila k orchestru Josefa Hejdy.
Od bigbítu k Merkuru
Její kamarád Josef Beneš jí nabídl, aby zpívala s bigbítovou skupinou Šmidl Boys, kterou vedl. Přijala a se skupinou, kterou tvořili muzikanti z Lubné, Křivoklátu, Hořesedel, Roztok a Rakovníka absolvovala několik vystoupení. Už v té době bylo ale jasné, že Anička zamíří výš.
V roce 1968 dostala „lano“ od Josefa Černíka a Slávy Beneše z tanečního orchestru Merkur. „Kývla jsem na to, protože Merkur byl na přelomu 60. a 70. let 20. století v Rakovníku jednička mezi tanečňáky. Zpívala jsem s ním až do roku 1976,“ říká Anička. Ráda vzpomíná na korepetice, které absolvovala u legendární jazzové zpěvačky Vlasty Průchové. V roce 1970 měla maturovat, ale kvůli politickému „škraloupu“ jejího otce nebyla ke zkoušce připuštěna. O to víc byla překvapená, když jí za rok přišel dopis, že byla přijatá na večerní studium a po absolvování dvouleté nástavby v roce 1972 odmaturovala. Během studia pracovala v Kovomatu, pak v rakovnickém pivovaru, a nakonec v Šamotce.
V roce 1976 odešla na půl roku k závodní kapele n. p. Autobrzdy, pak se vrátila k Merkuru, aby definitivně zakotvila v Autobrzdách, z nichž se posléze „vyklubal“ orchestr Kampanus. Hostování s posádkovou hudbou rakovnického vojenského útvaru pro ni znamenalo i životní změnu. Provdala se za jejího bubeníka Ivana Kozáka. „V té době jsem se s Jirkou Röllem zúčastnila pěvecké soutěže Slánský slavík, kde jsem skončila mezi ženami první a postoupila jsem na celostátní festival do Jihlavy. Tam jsem ale nejela, protože mně neměl kdo hlídat mé dvě malé děti,“ říká Anička.
V Žatci s JB Lekcí, v Kněževsi s Universalem
Začátek 80. let zastihl Aničku na Žatecku. Poté, co se rozvedla a znovu vdala (a změnila příjmení na Zimová), začala pracovat na finančním úseku vojenského útvaru ve Staňkovicích. A když už byla tak blízko Žatce, bylo by jen náhodou, aby si ji „nestáhl“ do své kapely JB Lekce její kamarád z let studentských Josef Beneš. „Zpívala jsem s ním od roku 1981 až do roku 1992. Později mě u JB Lekce vystřídala moje dcera Ivanka. Pepík Beneš mě toho hodně naučil. Nastavil laťku vysoko. Na jeho rčení: ,Musíš to ze sebe dostat, na ty parkety to vyblejt tak, že si lidi sednou na prdel!‘ do smrti nezapomenu.“
Po sedmi letech se Anička vrátila na Rakovnicko. „Ve škole v Kněževsi potřebovali vychovatelku, a tak mě oslovila moje bývalá učitelka, jestli bych tam nešla učit. Tak jsem to vzala a učila jsem tam hudební a dramatickou výchovu i době, kdy už jsem byla v důchodu.“
Mezitím se Anička stačila podruhé rozvést a potřetí vdát (Ryvolová), absolvovat šest semestrů vysoké školy (nedokončila ji z rodinných důvodů), založit a vést smíšený pěvecký sbor Rosničky (53 dětí) a chvíli sbormistrovat čistecký pěvecký sbor Václav. Na vystupování s kapelou ale nerezignovala. Začala zpívat s novostrašeckou Premiérou Kazimíra Wachtla, poté s podbořanskými Atomy Tomáše Kratiny a posléze „přestoupila“ ke kněževeskému Universalu. S ním a s Lubošem Vrábíkem zpívala dlouhých sedmnáct let. A byla to léta úspěšná.
Ještě jednou bigbít
Na podzim roku 1994 se na skok vrátila k bigbítu. Týdeník Raport uspořádal 26. listopadu ve Sportovní hale v Rakovníku monstrózní dvanáctihodinový koncert třiadvaceti rockových skupin, z nichž dobrá polovina už dlouhá léta nehrála. Tehdejší porevoluční atmosféra plná očekávání a naděje „donutila“ muzikanty, aby se alespoň na jeden jediný večer znovu dali dohromady a předvedli nadšenému publiku, které zaplnilo halu do posledního místečka, že nic ze svého umění nezapomněli. Anička (tehdy Zimová) se představila v řadách skupiny The Foolmen (na přelomu 60. a 70. let pokračovatelky Šmidl Boys), kterou vedl Josef Beneš. Zazpívala dvě písničky z repertoáru Creedence Clearwater Revival (Bad Moon Rising) a The Mamas & The Papas (Dream A Little Dream Of Me). Druhou s vlastním českým textem.
Zpívá celá rodina
O tom, jak skvělá je zpěvačka, se mohl český národ přesvědčit, když se spolu se svým synem Vladimírem a vnučkou Vlaďkou zúčastnila v dubnu roku 2013 populární televizní soutěže Zpívá celá rodina. Svojí interpretací písně Ve stínu na pláži z repertoáru Jitky Zelenkové doslova uzemnila přítomné legendy české populární hudby Václava a Jana Neckářových, Janka Ledeckého, Petru Janů i hudebního kritika Miloše Skalku. „Ještě krátce před soutěží jsem se snažila lobbovat u kapelníka Charlieho Bláhy za změnu své písničky. Byla bych ráda zazpívala něco od Špinarky, Jany Kratochvílové nebo Tiny Turner. Charlie mi řekl, že jsem ďábel, ale že budu zpívat Ve stínu na pláži, protože už rozepsal aranže pro dechy.“ I tak Anička obdržela od poroty plný počet bodů, víc už jich zkrátka dostat nemohla.
Po rozpadu Universalu založila Anna Ryvolová vlastní skupinu R. A. Factor. Zpívala s ní a na klávesy hrála i její vnučka Vlaďka Kozáková. Poté, co odešla na zahraniční studia, nahradili ji jiní zpěváci a hudebníci, např. Jaroslav Hlaváček, Petr Novák, a když se občas přidal i kytarista Jiří Jirásek ze Žatce, skupina se jmenovala R. A. Factor Plus.
Anička není jen výborná zpěvačka, ale také textařka. Je o ní známo, že zásadně nezpívá písničky v originálech, ale píše si k nim vlastní české texty a vůbec ne špatné. Jen málokdo ví, že už v 60. letech napsala pro Mandragoru český text na beatlesácký hit Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band. Na počítači vytvářela a vytváří hudební základy k písničkám pro Rolničky, Universal a R. A. Factor. „Jsem sice samouk, ale když člověk chce, naučí se všechno,“ tvrdí Anna Ryvolová.
Ta nedávno učinila další životní změny. Učí v Základní škole Hředle a potřetí se rozvedla. Na můj dotaz, jak dlouho ještě chce s kapelou objíždět tancovačky, odpověděla: „Zpívat budu, dokud mě neodstřelí. Zlí jazykové tvrdí, že až mě odstřelí, budou muset zahrabat mikrofon dva metry pod zem a nejmíň pět kilometrů ode mě, jinak že vstanu z mrtvých, vyhrabu ho a budu pokračovat dál!“
Tomáš Bednařík
(Zdroj:
Tomáš Bednařík: Anna Ryvolová „posadila“ hvězdy popu na zadek. In Raport,
5/2013; Tomáš Bednařík: Budu zpívat, dokud mě neodstřelí. In Raport, 6/2013;
výpověď Anny Ryvolové)