Je to jenom rock and roll
Sobota 26. listopadu 1994. Hlediště Sportovní haly v Rakovníku se utěšeně zaplňuje. Příchozí jsou zvědaví na největší bigbítovou akci v Rakovníku všech dob. Nikdy předtím tady žádná taková nebyla, nikdy potom už žádná taková nebude. Týdeník Raport připravil vskutku monstrózní show – během devíti hodin se na dvou pódiích vystřídalo dvaadvacet místních kapel. Z toho polovina dávno zaniklých. Znovu se daly dohromady jen pro tuto jedinou příležitost. Je to poprvé po sametové revoluci, kdy uvidí milovníci bigbítu takovou sešlost.
Co předcházelo
Nápad na uspořádání bigbítové monstrakce se zrodil v hlavách redaktorů týdeníku Raport. Myšlenku jim vnukl cyklus Je to jenom rock and roll hudebního publicisty PhDr. Tomáše Bednaříka, který začal zveřejňovat na stránkách Raportu. Mapoval vývoj rockové hudby v Rakovníku i v okrese od roku 1962 až do roku 1989. Ohlas veřejnosti byl veliký, proto se týdeník rozhodl vydat cyklus knižně. Knihu bylo třeba pokřtít. Ideální by bylo při nějakém koncertu. A tak vznikla myšlenka uspořádat ve Sportovní hale v Rakovníku bigbítový koncert. Když se to rozkřiklo, začaly se hlásit skupiny jako na běžícím pásu. Brzy jich bylo deset, krátce na to patnáct, a nakonec dvacet tři. K. O. Lekce nakonec couvla a show se nezúčastnila. Potěšitelné bylo, že se hlásily i dávno zaniklé skupiny – prý mají alespoň důvod znovu se sejít a oprášit pár starých kousků. Každá skupina dostala prostor 15-20 minut, to je tak na čtyři-pět písniček. Zcela kuriózní je, že všichni hráli nejen zadarmo, ale složili u pořadatele „startovné“ ve výši 30 korun za muzikanta.
Co na to muzikanti?
Skvělá myšlenka by samozřejmě nešla zrealizovat bez nadšení samotných muzikantů. Co na to někteří z nich řekli? „Něco podobného jsme už s Mandragorou dělali, když měla výročí 20 a 25 let. Pro tentokrát jsem vybral starý písničky, o kterých si myslím, že by se dnes mohly hrát. Takže staří pánové vyměnili struny rezavé za nové, moc se na to těší, zkouší, berou to vážně. Libor Laun přijede kvůli tomu ze Švýcarska. Venca Matějka například, protože na bubny nehrál dvacet let, sebral soupravu a odjel bubnovat na celý víkend na chatu. Byl zklamán, že mu to moc nejde. Jak říkám, bereme to všichni vážně.“ (Vlastík Beneš, Mandragora)
„Když jsem se o tom dozvěděl, byl jsem chvíli na rozpacích. Pak mě ale přemluvili, zašel jsem tak daleko, že jsem po nocích prohledával staré magnetofonové pásky, to už před měsícem. Prozatím jsme měli dvě zkoušky. Narážím na problémy technické. Například půjčit si kytaru, kterou jsem už dávno prodal. Dnes už zase znám jména strun na kytaře. Pak zase člověk zjistí, že mu vadí to, co mu už dávno nevadilo. Třeba, že se neslyší. Jsme už přece jen ve věku, kdy moč sice ještě udržíme, ale hlas už dávno ne. Velký problém nám dělá naučit se texty. Ale po pravdě už se na to moc těšíme a doufáme, že ti mladí ocení naši odvahu – po tolika letech vlézt opět na jeviště, a že na nás nebudou tak přísní. (Miroslav Veverka, The Scream)
„Zatím jsme se dohodli, co budeme hrát, nedohodli jsme se ale, jestli to budeme umět, a zkouška ještě nebyla. Minulé i nynější fanynky se mohou těšit na píseň Plakej štěstí.“ (Sláva Pilík, Moucha´s detective agency)
„Zkouším pořád. Celý Kamelot má zkoušku jeden večer každý týden. Je to jakás takás sestava, která přibližně odpovídá tomu tehdejšímu složení. Snažil jsem se některé věci přearanžovat. Zdá se mi, že tak, jak jsme to hráli tenkrát, je to hrozné. Ostatní mi to ale neberou a nejspíš mají pravdu. Hlavně se snažíme zkoušet, bereme to vážně, nemyslíme si, že se někdo posadí na zadek jenom proto, že jsme byli schopní se vůbec sejít.“ (Jan Porubčan, Kamelot)
„Zkouším skoro každý den s někým.“ (Stanislav „Jimmy“ Karlík, Mandragora, Moucha´s detective agency, Meditace, Blues Band)
Dvě kazety
Když už se bude křtít kniha, napadlo Standu „Jimmyho“ Karlíka, že by k ní mohla být dvoukazeta zachycující tehdejší produkci jednotlivých kapel. Ukázalo se, že skupiny mají k dispozici (většinou) magnetofonové nahrávky z koncertů nebo jen ze zkušeben. Čas na nich samozřejmě nepříznivě zapracoval, ale Jimmy si vzal nahrávky „do parády“ a vykřesal z nich maximum. V den koncertu byly dvě kazety přiloženy ke knize a připraveny putovat k zájemcům. Určitě není od věci připomenout si, co vlastně kazety obsahovaly.
Kazeta I
Strana A (čas 43.10)
01. Mandragora: Walking The Dog (1967)
02. Pipe, Mick And Two Havelux: The Singer Not The Song – fragment (1969)
03. Moucha´s detective agency: Darling (1970)
04. Mandragora: Kanafaska (1970)
05. Moucha´s detective agency: Cinky linky (1971)
06. The Undertakers: I´m Going Home (1971)
07. Mandragora: July Morning (1972)
08. The Scream: Ave verum corpus (1972)
09. Elektronik: S tebou žít (1975)
10. Reflektor: Otázky kolem lásky (1976)
Strana B (čas 40.45)
11. Trapeři: Jeansbunda vodřená – fragment (2. pol. 70. let)
12. Trapeři: Stříbrný koleje (2. pol. 70. let)
13. Kamelot: Discoman (1981)
14. Kamelot: Sanitní vůz č. 25 (1981)
15. Brutus: Máš pěkný kalhoty (1982)
16. Profous: Kamelot (1983)
17. Profous: Zahrada bláznů (1983)
18. Kufr: Forman (1983)
19. Meditace: Zničená duše (1984)
20. Kyklop: Autobus (1984)
21. Nový rock: Hlavní je zdraví (1984)
22. Nový rock: Slepec (1984)
23. Střelci: Bludný Holanďan (1985)
24. Střelci: Dědečkovy hodiny (1985)
Celkový čas: 1.24.00
Kazeta II
Strana A (čas 39.50)
01. Zkrat: Život není samet (1984)
02. Nero: Poslední den (1989)
03. K. O. Lekce: Dietl (1988)
04. Meditace: Procházka (1988)
05. Film Blues Band: Blues o jedný ženský a čase (1988)
06. Film Blues Band: Tesla Oravan Color Rag (1988)
07. Fuckingham: Vyhaslej (1993)
08. Dlouhý nohy: Chmelová balada (1994)
09. Zmatená žirafa: Zabiják 220 (1994)
Strana B (čas 38.40)
10. Belladonna: Mám na tebe chuť (1991)
11. Ruská 3ima: Myš (1994)
12. Kufr: Žárlivá (1993)
13. Heartbeat: Na to nezapomínej (1994)
14. Milan Kopernický: Tovární blues (1993)
15. Prošlá lhůta: Jdi už spát (1994)
16. Prošlá lhůta: Kladivo (1994)
17. Kenny: Tráva (1994)
18. Rychtáři: Krysař (1993)
19. Rychtáři: Durhaml´s Reel (1993)
Celkový čas: 1.18.30
Kazety produkoval Stanislav „Jimmy“ Karlík a zremastrovalo Studio Kufr Slabce. Booklet
vytvořil malíř Jiří Polák. Kniha s kazetami se prodávala u vchodu do hlediště sportovní haly. Zájem byl nebývalý. Komická se zdá z dnešního hlediska cena vstupenky: 50 Kč v předprodeji v Knihkupectví U Jima, 60 Kč na místě v den koncertu.
Devět hodin bigbítu
Vlastní koncert byl rozdělený do tří bloků. První blok nazvaný „60. léta až polovina 70. let“ probíhal na obou pódiích od 14 do 16. 30. Střídavě ho moderovali Milan Lukaš (pódium 1) a Jan Janota (pódium 2). První pódium zvučil Pavel Koutecký, druhé Petr „Elza“ Elznic. V prvním bloku vystoupilo sedm kapel: Mandragora I, The Foolmen, Mandragora II, The Scream, The Undertakers, Trapeři a Moucha´s detective agency.
O přestávce mezi prvním a druhým blokem byla za zvuku tónů hitu Deep Purple Smoke On The Water pokřtěna kniha a kazety za účasti autora Tomáše Bednaříka, vydavatelů Pavla Skleničky a Slávy Vaice, producenta MC Stanislava „Jimmyho“ Karlíka, kmotra Jiřího Pertla a zástupce dramaturgického týmu Vladimíra Hasala.
Druhý blok s názvem „2. polovina 70. let až 80. léta“ probíhal opět na obou pódiích od 16.45 do 19.40 a představilo se devět skupin: Beatles B, Profous, Elektronik, Nový rock, Meditace, Blues Band, Kamelot, Belladonna a Rychtáři.
Třetí blok s názvem „90. léta“ moderoval Milan Zimmermann a zahrálo v něm sedm skupin: Brutus, Kenny, Kónický sekretář, Dlouhý nohy, Zmatená žirafa, Prošlá lhůta a na závěr Zima.
Ohlasy
Ohlasy přítomných diváků byly jednoznačné. Zde jsou alespoň některé z nich: „Z celé akce mám hodně dobrý pocit. Ani se to netýká jednotlivých kapel, ale především se mi líbila celková atmosféra. Trochu měl zklamalo, že ty hodně starý kapely nehrály to, co jsem si představoval. Že nehrály svoji tvorbu, ale klasické, notoricky známé věci.“ (Vlasta Kubínek)
„Myslím, že nejsem jediný, kdo již netrpělivě očekával plánovaný rock and rollový maraton ve sportovní hale. Nepatřil jsem však mezi nedůvěřivce, kteří se obávali nezdaru bigbítových kmetů… Prvním potěšením pro mne, v to sobotní odpoledne, byly davy lidí proudící k místu konání. Asi nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že tolik lidí sportovní hala ještě nezažila… Myslím si, že přestože většina členů rakovnických rock and rollových seskupení nestála na pódiu pěknou řádku let, podali tak výjimečné výkony, až se jejich mladým nástupcům protáčely panenky… Tímto nadšeným chvalozpěvem hvězd „starých časů“ však nechci opomíjet naši současnou, nádherně pestrou, hudební scénu. Přestože „starci“ zvedli kvalitativní laťku na úctyhodnou úroveň, zástupci té mladé generace dokázali, že v sobě také něco mají a jejich produkce k celkové velice dobré náladě pouze přispěla.“ (Václav Terč)
„Koncert byl krásný, vrátila jsem se o 25 let zpátky. Bohužel jsem viděla jen prvních šest kapel, pak jsem musela odejít. Ty, které jsem slyšela, neměly chybu. Bylo to jako kdysi, akorát hráči byli o něco starší. Hraje jim to pořád dobře. Koncert neměl chybu.“ (Ludmila Pondělíčková)
Na celém koncertě mě nejvíc překvapila ta pěkná atmosféra, nejspíš daná složením diváků, protože tu kromě mladých byli i tatíci. Já se počítám mezi generaci Mandragory, Elektroniku až po Brutus v éře před Kyklopem. Tenkrát byly ty kapely možná trošku vyhranější, ale i tentokrát se mi to líbilo. Zvláště formace, kde zpíval Vláďa Soukup (The Undertakers – pozn. autora) neměla chybu, to byl opravdu bigbít, jak má být. Je vidět, že ti muzikanti k tomu mají pořád krásnej vztah a klidně by i dnes mohli hrát na zábavách a myslím, že by se to lidem líbilo. (Miloslav Mánek)
Rock and roll je stav mysli a vůbec nezáleží na věku. Celý koncert pohoda, v některých okamžicích mráz po zádech. Setkání po dvaceti i více letech. Jména už jsem dávno zapomněl, ale najednou to bylo všechno zpátky. Prostě milé předčasné Vánoce. Až na malé výjimky fantastická tolerance a ohleduplnost.“ (Martin Digmayer)
To je naše mládí, já ti jsem tak šťastná, že je všechny zase vidím, já se snad radostí zblázním!“ (Bohunka Týčová)
Realizační tým
Organizace koncertu neležela na bedrech jenom redaktorů týdeníku Raport, ale na celém týmu lidí. Zaznamenejme pro historii jejich jména: Hlavní pořadatelé: Pavel Sklenička a Sláva Vaic; dramaturgický tým: Tomáš Bednařík (vedoucí), Vladimír Hasal, Martin Rajchl (pódium 1), Miroslav Urbánek, Vlastimil Beneš (pódium 2); technický tým: Jan Švácha (vedoucí), Pavel Koutecký (zvuk – P1), Petr Elznic (zvuk – P2), Miloslav Černý, Zdeněk Havelka, Pavel Tajčovský; vedoucí pořádkové služby: Jaroslav Bretšnaider, Václav Kožíšek; pořádková služba: 15 členů kulturistického oddílu TJ Rakovník; spíkři: Milan Lukeš (Blok I a II – P1), Jan Janota (Blok I a II – P2), Milan Zimmermann (Blok III – obě pódia); prodej vstupenek: Hana Hasalová, Jana Vaicová, Petra Zikmundová, Javorčíková; prodej knih a MC: Eva Bednaříková, Ivana Vaňková, Miroslava Benešová; šatna – nástroje: Pavel Stec; šatna – oblečení: Eva Bednaříková ml., Diana Kročáková, Dušan Vaněk; video: Ing. Rudolf Sedlecký.
****************************
Epilog
Od poloviny devadesátých let nastává renesance rakovnického bigbítu. Nové společenské poměry, které nastaly po listopadu 1989, již nebrání tomu, aby vznikaly nové kapely. A těch se vyrojilo jako hub po dešti. O jejich existenci, úspěšnosti či neúspěšnosti, nerozhodují pofiderní komise, ale „trh“. To, jestli zaujmou posluchače nebo ne. Nově vznikající skupiny již nemusejí mít zřizovatele, jedou, jak se říká, na vlastní triko. Není problém koupit v českých obchodech kvalitní aparaturu a hudební nástroje. Boom gramofonového průmyslu nabízí i amatérským kapelám možnost natočit a vydat vlastní CD disk. To vede k tomu, že naprostá většina nových bigbítových – vlastně už rockových skupin tvoří a hraje vlastní skladby. S těmi převzatými nemá šanci prorazit. Navíc, začínají se dodržovat autorská práva. Jejich porušování může vést k vysokým pokutám, soudním tahanicím a likvidaci kapely.
Na Rakovnicku vznikly v devadesátých a pozdějších letech desítky skupin. Některé z nich zanikly po několika měsících existence, jiné se udržely delší dobu a jen některé přežily jedno nebo i dvě desetiletí. Těch však mnoho nebylo. Typickým jevem tohoto období bylo prolínání hudebníků a jejich snahy tvořit nové a nové formace. Devadesátá a následující léta jsou již mimo záběr této rubriky, ale připomeňme si alespoň ty kapely, které měly delší trvání a obohatily rakovnickou rockovou scénu. Kromě Brutusu to byly např. Prošlá lhůta, Zima, Norman Bates, Ztraceni v davu (Z Davu), Hradní Duo, Dhepo, Film Blues Band, Last Moment, Rock Revival Band, Ztracenej šnycl (Šnycl), Geront Shadows Revival, Manon Meurth, QR Band, Rock Slaves, 2ND, Coffee To Help, Mr. Feelgood a další. Nesmíme zapomenout i na „vzkříšené“ skupiny Modří raci, The Undertakers a stále (byť občas) hrající Meditaci. Bigbítové podhoubí „plodí“ i po šedesáti letech další a další kapely navzdory snahám o jeho pošlapání a vymýcení v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Písemná dokumentace a fotodokumentace z akce Je to jenm rock and roll; novinové články Rockový zápis do Guinessovy knihy rekordů (Jan Švácha – Raport, 26. 10. 1994), Historický rock na dvou nosičích (Jan Švácha – Raport, 9. 11. 1994), Vydavatelství Raport uvádí: Je to jenom rock and roll (Pavel Sklenička – Raport, 22. 11. 1994), Naše mládí slavilo návrat (Ivo Mička – Rakovnicko, 30. 11. 1994), Je to jenom rock and roll – Co vy na to? (Pavel Sklenička, Sláva Vaic, Dieter Staak – Raport, 7. 12. 1994), osobní vzpomínky autora)