Brutus – velkolepý návrat na scénu (1989-1996)
„Vezměte stovky mladých lidí, vlasatých, s čírem i nakrátko, hoďte je do vydýchaného sálu, do uší jim plácněte rokenrol jako z brusu, rozpohybujte je v šíleném tanci a nezapomeňte na zálivku ze všeho, co má v sobě nějaké to procento, případně ještě posypejte trochou travky. A máte Brutus.“ (Jan Křeček)
Finta, a Brutus je tady
Skupinu Brutus jsme v našem historickém přehledu „opustili“ na podzim roku 1989, kdy znovu začala jezdit po vlastech českých pod staronovým názvem ve složení Sáša Pleska (klávesy a zpěv), Jan „Čenda“ Monhart a Michal Cerman (zpěv), Jan Porubčan (kytara), Milan Křížanovský (baskytara, zpěv), František Matějovský (saxofon, flétna, zpěv), Petr Průcha (saxofon) a Vladimír Hasal (bicí, zpěv). Technickou sekci tvořili Pavel Koutecký (zvukař), Luboš Cajthaml a Miloš Vlk (bedňáci/propagace/suvenýry/ochranka) a Jiří Stehlík (řidič). Jak k návratu k původnímu názvu došlo? Fikaně, jako ostatně u více záležitostí této kapely.
Dne 26. června 1989 odeslal ZV ROH SKZ Vyšehořovice odboru kultury ONV Praha – východ dopis následujícího znění: „Náš ZV ROH SKZ Vyšehořovice je od roku 1982 zřizovatelem hudebního souboru, registrovaného u OKS Praha – východ pod č.j. 35 pod názvem KYKLOP. V loňském roce vznikl v Bratislavě rockový hudební soubor, který se pojmenoval též KYKLOP. Vzhledem k pružné slovenské hudební dramaturgii již vydal u nakladatelství OPUS desku a je častěji publikován v rozhlasu a televizi. V souvislosti s tím, že náš hudební soubor je též vysílán Československým rozhlasem a další možnosti jsou v jednání, včetně nahrávání na LP ROCKMAPA u firmy Supraphon, dochází k záměně obou kapel včetně ankety Zlatý slavík, kde v roce 1988 vyšehořovický KYKLOP obsadil 58. místo, žádáme Vás o změnu názvu našeho souboru na BRUTUS. Složení skupiny, repertoár a vedoucí (Ing. Hasal) odpovídá souboru, který pod č.j. 35 dne 19. 5. 1989 vykonal úspěšně kvalifikační přehrávku v Mnichovicích.“ Zkuste hádat, kdo text tohoto dopisu doopravdy zformuloval?! Že to nebyli vyšehořovičtí odboráři je snad víc než jasné. Ti se opět spokojili (jako už mnohokrát předtím) jen s otiskem razítka.
Jisté je, že odbor kultury ONV Praha – východ vějičku spolkl i s navijákem (nebo si už možná nechtěl přidělávat starosti) a změnu názvu skupině povolil. Stalo se tak 24. července 1989. Pravdou ale je, že avízované a plakátované kšefty na podzim 1989 ještě kapela dojezdila pod starým jménem. Naposled hrála jako Kyklop 18. 11. 1989 ve Svéradicích na Klatovsku. Den po masakru studentů na Národní třídě v Praze, který se stal začátkem konce starého režimu, zmizel tedy z plakátů také název skupiny, de facto tímto režimem vynucený. Jak symbolické.
Za zaznamenání stojí vystoupení skupiny 19. prosince 1989 v Praze na Výstavišti (Fontána), které jako jedno z mála absolvovala bez Sáši Plesky, který byl tou dobou na návštěvě u bratra Michala ve Spojených státech. Místo něho zaskočil kytarista Petr Branda z Classic Rock'n'Roll Bandu.
Triumfální návrat
Je pátek 26. ledna 1990. Sportovní hala v Rakovníku je krátce před devatenáctou hodinou zaplněna k prasknutí. V hledišti převládají „asociální živly“, řečeno slovy ještě nedávných mocipánů. Tedy mladí lidé, jejichž vlas splývá na ramena (občas i dále), v džínových kompletech, někdy zdobených barevným nápisem. A potom ještě i hodně příslušníků střední generace, kteří mají k rockové muzice ten správný vztah. Všichni se tu sešli, aby zjistili, jak dnes zní to, co osm let nesměli slyšet. V Rakovníku opět hraje BRUTUS. Redaktor Pavel Sklenička popsal první porevoluční koncert Brutusu v Rakovníku slovy: „Nevděčné role předkapely se ujímá Film Blues Band, ale už od čtvrtého kusu se ozývá z hlediště skandování – My chceme Sášu! – A tak za okamžik usedá Alexandr Pleska za svoje hohnerky a rozjíždí úvodní vypalovák Kdo na to má. Hned s prvními tóny vbíhají na palubovku, pokrytou kobercem, stovky tanečníků. Vyměřený čas utíká jak rozvodněný potok. Je 22 hodin a Brutus musí pro dnešek končit. Od deseti mají sál pronajatý fotbalisté. Ale není všem dnům konec. Brutus tu je a bude. Přesto si ale Sáša Pleska posteskne: – Na koncert v Rakovníku jsme se těšili a mrzí mě, že to nakonec nevyznělo tak, jak jsme si představovali. Všechno mělo být slavnostnější. Přece jenom osm let je osm let. Chtěli jsme víc zahrát, mezi tím vést řeči, o přestávce říci něco k výstavě, kterou jsme instalovali nad hledištěm –. Pak se ale usmál a dodal. – Bigbítové hnutí na okrese bylo téměř vymýceno. Přišel čas znovu ho vzkřísit. Naše kapela pro to udělá, co bude v jejích silách –.“
Návrat skupiny Brutus byl opravdu impozantní. Křivka zájmu o její produkce začala prudce stoupat. Od ledna 1990 do konce roku 1996 (kdy si skupina připomněla 30. výročí svého vzniku) odehrál Brutus neuvěřitelných 670 (!) kšeftů, čímž se může pochlubit jen málokterá česká profesionální rocková kapela. Kapelník Vladimír Hasal toto úctyhodné číslo zkonkrétnil: „V roce 1990 jsme odehráli 66 tancovaček, roku 1991 jich už bylo 92, roku 1992 rovných 100, v roce 1993 opět 92 a v roce 1994 jsme poprvé přelezli stovku – 104. Stejný počet 104 kšeftů byl i v roce 1995 a v roce 1996 se číslo vyšplhalo na 111. A to, kdybychom chtěli, mohlo by být produkcí daleko víc. Celou řadu zájemců musím, bohužel, každým rokem odmítat. Hrajeme na hranici svých fyzických možností. Nezapomeňte, že většina z nás má svá občanská povolání. Po pravdě, někdy je pěknej záhul všechno zvládnout. Ale dokud nepadneme (a bude o nás zájem), pojedeme v tomhle stylu dál. Nechceme zklamat lidi, kteří nás v době pronásledování a zákazů podrželi. A taky – udržet se delší dobu na špici zájmu posluchačů, znamená v dnešní obrovské konkurenci bigbítových kapel, kromě vydávání desek a další mediální podpory, hrát, hrát a zase hrát. Od toho tu jsme, ne?!“
Obdivuhodný akční rádius
S rostoucím počtem kšeftů se samozřejmě značně rozšířilo i teritorium působnosti skupiny. Akční rádius Brutusu je obdivuhodný. Zahrnuje 53 českých a moravských okresů. Vyjmenujme si alespoň ty nejfrekventovanější: okres Klatovy (Pačejov, Vrhaveč, Svéradice, Neznašovy, Strážov, Klatovy, Červené Poříčí ad.), Plzeň - sever (Kralovice, Kaznějov, Plasy, Horní Bříza, Žihle, Manětín ad.), Plzeň - jih (Klikařov, Chlumčany, Blovice, Příchovice ad.), Beroun (Zaječov, Zdice, Komárov, Hořovice, Žebrák, Beroun ad.), Rakovník (Chrášťany, Roztoky, Rakovník, Městečko, Rynholec, Oráčov ad.), Louny (Žatec, Lubenec, Postoloprty, Louny, Žíželice ad.), Příbram (Příčovy, Tochovice, Malá Hraštice, Kosova Hora, Krásná Hora ad.), Pelhřimov (Hořepník, Humpolec, Košetice, Velká Chyška, Lukavec ad.), Kladno (Třebíz, Kladno, Klobuky, Kačice, Slaný ad.), Kutná Hora (Vinaře, Kácov ad.), Strakonice (Lnáře, Pole, Blatná ad.), Tachov (Přimda, Svojšín, Tachov, Záchlumí, Chodová Planá ad.), Domažlice (Mrákov, Holýšov, Kdyně, Staňkov ad.), Hradec Králové (Kratonohy, Hradec Králové, Chlumec nad Cidlinou ad.), Třebíč (Stařeč, Předín, Markvartice, Třebíč ad.), Chrudim (Hrochův Týnec, Třemošnice, Bylany ad.), Rokycany (Břasy, Stupno, Rokycany) a mnohé další. Své pravidelné štace má Brutus i na území hlavní města Prahy: byly a jsou to kluby Belmondo, Na Petynce, Barča, Suchdol, dále Radiopalác, Vlachovka, Lucerna – bar a Štvanice.
Kromě domácích luhů a hájů zajížděla skupina Brutus také do zahraničí. V roce 1990 (30. 4.) hrála opět v německém Kornwestheimu, kam jezdila ještě jako Kyklop. Roku1996 (3. a 4. 5.) se zúčastnila rockového festivalu v Oschatzu (SRN) a dvakrát navštívila Slovenskou republiku (Nitra – 20. 7. a 2. 11.).
V posledním ročníku ankety Zlatý slavík (v roce 1990) obsadila skupina Brutus 57. místo v tehdejší ČSFR a v obnoveném Českém slavíku v roce 1996 54. místo.
Řadová alba skupiny Brutus (1991-1996)
V roce 1991 se dostala skupina Brutus konečně do studia, aby nahrála své písně na LP, CD, případně na MC. Do roku 1996 natočila pět řadových alb, z toho jedno live.
Třikrát denně akt
Nosič: LP, CD, MC
Natočeno: 2. - 12. 4. 1991 ve studiu Audio Line v Brně
Zvuk a režie: Vladimír Holek a Roman Jež
Produkce: Pavel Škarýd
Vydavatel: Fast Forward Records – Žatec
Obal: Jaroslav Žák
Křest: 19. 6. 1991, Praha – Radiopalác
Kmotři: Václav Upír Krejčí a Jiří Pertl
Skladby: 1. Kdo na to má, 2. Automat svět, 3. Hej kámo, 4. Znáš tu dívku tam, 5. Vosolme ji, 6. Včera zašel jsem na dízu, 7. Hledám dívku, 8. Žádnej cukr, 9. Zpívej s námi tento rock and roll, 10. Ona nechce tančit rock and roll, 11. První polibek, 12. Třikrát denně akt
Mám horečku
Nosič: LP, CD, MC
Natočeno: 16. - 23. 3. 1992 ve studiu Audio Line v Brně
Zvuk a režie: Vladimír Holek a Roman Jež
Produkce: Pavel Škarýd
Vydavatel: Fast Forward Records – Žatec
Obal: Jiří Polák
Křest: 8. 8. 1992, Rakovník – Tyršovo koupaliště
Kmotr: Pavel Škarýd
Host: Ruská 3ima
Skladby: 1. Mám horečku, 2. Zase pivo, 3. Pijte Key-Rum, 4. Loudám se trávou, 5. Půjdeme spolu do nebe, 6. Tvůj speciální zjev, 7. Moje baba, 8. Zničená duše, 9. Jsem cvok, 10. Tvoje máma to ví, že jsem blázen, 11. Gynekolog, 12. Kečup kečup, 13. Indickej čaj
Somráci Live
Nosič: CD, MC
Natočeno: 23. 2. 1991 live v Červeném Poříčí a 24. 2. 1991 live v Horní Bříze
Nahrávka a remix: studio Audio Line v Brně
Zvuk a režie: Vladimír Holek a Roman Jež
Produkce a vydavatel: Reflex Records s. r. o. - Praha
Obal: Jiří Polák / Foto: František Jakovec
Křest: 11. 9. 1993, Rakovník – Tyršovo koupaliště
Kmotr: Pavel Sedláček
Hosté: Meditace a Visací zámek
Skladby: 1. Opijem se, 2. C'mon ev'rybody, 3. Pijte Key-Rum, 4. Loudám se trávou, 5. Půjdeme spolu do nebe, 6. Tvůj speciální zjev, 7. Moje baba, 8. Zničená duše, 9. Dřív, než zaplatíš, 10. Hajzl na okrese, 11. Destrukce, 12. Gynekolog, 13. Somráci, 14. Indickej čaj
Celý večer rock and roll
Nosič: CD, MC
Natočeno: duben až květen 1994 ve studiu Audio Line v Brně
Zvuk a režie: Vladimír Holek a Roman Jež
Produkce a vydavatel: Reflex Records s.r.o. - Praha
Obal: Jiří Polák / Obrázek na titulní straně Karel Gyurjan
Křest: 9. 11. 1994, Praha – Belmondo
Kmotr: Aleš Brichta
Hosté: Dlouhý nohy a Vilém Čok
Skladby: 1. Pojď tančit – píseň ptačí, 2. Pojď sem bejby, 3. Město a rock and roll, 4. Milá má, 5. Celý večer rock and roll, 6. Hej bejby dej mi svou lásku, 7. Když váháš je to chyba, 8. Ona řekla ne, 9. Pojď tančit, 10. Máš pěkný kalhoty, 11. Ještě kousek, 12. Hospody hospody a restaurace, 13. Řekla, že se stydí, 14. Mně je to jedno, 15. Ty seš holka špatná, 16. Kdy se na to domluvíme
Gorila
Nosič: CD, MC
Natočeno: duben až květen 1995 ve studiu Audio Line v Brně
Zvuk a režie: Vladimír Holek a Roman Jež
Produkce a vydavatel: Monitor Records Ltd. / EMI – Praha
Obal: Jiří Polák
Křest: 31. 10. 1995, Praha – Restaurace VEMI v Hybernské ulici
Kmotři: Vladimír Kočandrle, Pavla Kapitánová, Saša Gedeon, Renata Podlipská, Klára Issová
Křest: 15. 11. 1995, Praha – Belmondo
Kmotr: František Fiala
Hosté: Jindřich Vobořil + Los Vobos, Pepa Štágr a účinkující z rockové opery Jesus Christ Superstar
Skladby: 1. Černý kafe, 2. Gorila, 3. Discjockey, 4. Dej se políbit, 5. Plakej dívko, 6. Dneska vám tu pro stereo, 7. Překvapivě naráz jaksi, 8. Čerstvá krev, 9. Dlažební kostka, 10. Dvě baby, 11. Jí – py – jé, 12. Odpusťte mi slečno, 13. Oči, 14. Jediný ze všech mas, 15. Lepkavý ráno, 16. Slavík
Brutus a Indiánské léto
V roce 1995 se objevil Brutus na filmových plátnech. V únoru toho roku měl v kinech premiéru snímek režiséra a scénáristy Saši Gedeona „Indiánské léto“. Jednalo se o jeho první celovečerní film. Výrobci filmu byli Reininger Production, Česká televize a Petr Oukropec.
V polistopadové filmové produkci šlo o ojedinělý snímek, který stavěl na odlišných východiscích než většina ostatní české tvorby. Důležitou roli hraje ve filmu hudba skupiny Brutus. Texty písní dokreslují životní pocity hrdinů a souzní s postojem dospívající generace.
Ve filmu zaznělo pět skladeb skupiny Brutus: Hej kámo, Půjdeme spolu do nebe, Znáš tu dívku tam, První polibek a Opijem se.
Ihned po svém uvedení do kin (2. února 1995) se stalo Indiánské léto bestselerem a během krátké doby dosáhlo celé řady ocenění na různých filmových festivalech. Připomeňme si ta nejdůležitější: hlavní cena Zlatý ledňáček na Finále '95 v Plzni; zvláštní cena poroty za nejvýraznější výkon mladého herce (Cena Zdeňka Podskalského) na Novoměstském hrnci smíchu 1995 v Novém Městě nad Metují; Zlatý debut v soutěži českých a polských filmových debutů na Těrlickém filmovém létě v Těrlici; hlavní cena Zlaté hrozno na 25. lagówském filmovém létě v Lagówě (Polsko); zvláštní uznání poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Káhiře (Egypt); druhá cena na 5. festivalu mladého východoevropského filmu v Chotěbuzi (SRN) a hlavní cena Kristián v oblasti hrané tvorby na 3. FEBIO FESTU '96.
Podle statistických údajů, zveřejněných v Lexikonu českého filmu, zhlédlo film Indiánské léto v prvním roce po uvedení do distribuce (t.j. od února 1995 do března 1996) 86 217 diváků při 1604 představeních. Slušné číslo, že?
Who Is Who aneb Brutus 1990-1996
Připomeňme si nyní, kdo všechno skupinu Brutus v letech 1990 až 1996 tvořil a jak se obměňovala její sestava. Jako výchozí bod vezměme rakovnický koncert 26. ledna 1990.
1. Výkonná sekce
Jan Monhart (zpěv/perkuse)
Michal Cerman (zpěv/doprovodná kytara)
Sáša Pleska (el. klavír/zpěv/foukací harmonika/průvodní slovo)
Jan Porubčan (sólová kytara/zpěv)
Milan Křížanovský (basová kytara/zpěv)
František Matějovský (saxofon/flétna/zpěv)
Petr Průcha (saxofon)
Vladimír Hasal (bicí nástroje/zpěv)
* 5/1990: odešel Petr Průcha
* 6/1990: vrátil se Milan Štelcl (zpěv)
* 4/1992: Františka Matějovského nahradil Václav Sklenička (saxofon)
* 8/1992: odešel Václav Sklenička a František Matějovský začal hrát s kapelou jako host
* 8/1992: přišel Milan Zimmermann (doprovodná kytara/foukací harmonika/zpěv)
* 6/1994: odešel Milan Štelcl
* 9/1994: přišel Milan Fiala (zpěv/perkuse)
* 7/1995: odešel František Matějovský a přišel Zbyněk Šlajchrt (saxofon)
* 9/1995: odešel Milan Fiala
* 6/1996: odešel Milan Zimmermann
* 8/1996: přišel Luděk Maulis (doprovodná kytara/zpěv)
* 9/1996: Milana Křížanovského nahradil Zbyněk Maulis (baskytara/zpěv)
2. Technická sekce
Vedoucí technické sekce a zvukový mistr: Pavel Koutecký
Bedňáci:
Petr Mareš (1990-1992)
Martin Rajchl (1992-1996)
Milan Novotný (od července 1991)
Jaroslav Bretšnajdr (od září 1993)
Luboš Cajthaml (od ledna 1996)
Prodejci suvenýrů – propagace:
Luboš Cajthaml (do prosince 1995)
Martin Rajchl (od ledna 1996)
Řidiči autobusu:
Jan Titlbach (od února do května 1990)
Milan Dlouhý (od května 1990 do září 1991)
Jiří Novák (od září 1991 do července 1996)
Martin Ohnemichl (od července 1996)
Aby byl výčet členů skupiny Brutus úplný, je třeba jmenovat ještě dva stálé spolupracovníky, kteří do týmu kapely bezesporu patří: Miloš Vlk – technik, zprostředkovatel zájezdů do SRN a nezištný sponzor, a Petr Bradáč – basový kytarista, od roku 1990 ochotný zaskočit vždy, když je to potřeba. K blízkým spolupracovníkům patří také malíř, grafik a autor loga skupiny (pověstného zakukleného panďuláka Brutíka) Jaroslav Žák, který se podílel na realizaci obalu první LP desky Brutusu a připravuje grafické návrhy na A-strany rozpisů brutusáckých kšeftů, které jsou pravidelně zasílány na téměř 18 tisíc adres příznivců (tzv. mailing-list). No, a nakonec ještě malíř a ilustrátor Jiří Polák, autor většiny obalů alb, kompaktů a kazet skupiny.
Tomáš Bednařík
(Zdroj:
Tomáš Bednařík: Ve spárech rock and rollu, Martin Rajchl, Lišany, 1997; Filmový
přehled č. 2/1995; Pavel Sklenička: Bigbít se nedá zrušit. In Rozvoj, 1990; Jan
Křeček: Jaro ve studentské režii. In Mladý svět, 1996; výpověď Vladimíra Hasala)