Z historie bigbítu na Rakovnicku - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

menu
Přejít na obsah
Z historie bigbítu na Rakovnicku

přímé odkazy

Bigbít a ženy
Tak nějak to začínalo…
„Jestlipak víte, že už i Rakovník má svoji twistovou skupinu, čili jak se říká bigbít? Jó? Ano, takže se tím přiřadil ke všem větším městům naší republiky. Nepovídejte! Fakt. A kdo... jako... o koho vlastně jaksi... kráčí? Opravdu, o koho vlastně jde? O chuligány (jak se jim říká) nebo o něco mezi... či dokonce...? Rakovnická twistová skupina se skládá z pěti kytaristů, saxofonisty, bubeníka a klavíristy. Nehrají pod žádnou hlavičkou, zkoušejí v parku. Vede je jakýsi Matyásko, který rovněž zpívá. Zdá se, že o ně totiž nikdo nemá zájem. Ani Svaz mládeže a Osvětová beseda, ani žádný ze závodů. Vlastně zájem projevují. Říkají: ,S těmi chuligány by se mělo něco dělat, už se slízají a drnkají na kytaru po parku.‘ Ono to není jen tak, dát pár kluků (kteří kromě chuti nic neznají) dohromady tak, aby se to dalo poslouchat, sehnat repertoár a cvičit jako psanec – v parku, protože do sálu je nikdo nechce pustit. Dnes, když chtějí někde vystupovat, musí podstoupit trnitou cestu za členy VB, jinak by to žádný vedoucí sálu nepřenesl přes srdce. Při nedávném letním karnevalu v Dělnickém domě je pěkně přivítal vedoucí Merkuru Ota Pihrt, propůjčil jim rozhlasovou aparaturu, bubny. To všechno ne proto, že bude legrace, že budou chvíli hrát zdarma za ně, ale proto, že mladým lidem rozumí, že zná současný směr taneční hudby, že je muzikant. Pravda, kluci napodobují z valné části program Luxemburku, ale je to jejich vina nebo spíše zásluha, že začali sami alespoň s něčím? A pak říkám z velké části, protože mezi těmito skladbami byste mohli slyšet i jiné – vlastní. Opravdu se nenajde nikdo v celém Rakovníku, kdo by jim podal pomocnou ruku?“
Tento článek, který napsal novinář Ivo Mička byl otištěn na stránkách Rozvoje 17. srpna 1963, a je první zmínkou o rakovnickém rocku. Na svou dobu přináší názor odvážný, bohužel však ojedinělý. Ty, kteří se dokázali v první polovině 60. let 20. století zastat veřejně nového hudebního proudu, bychom spočítali na prstech jedné ruky. A nejen v Rakovníku…
Rok 1963. Liverpoolští The Beatles vydávají svoji první dlouhohrající desku Please, Please Me. V Praze vznikají první profesionální beatové skupiny Mefisto a Olympic. Na vlnách rozhlasové stanice Radio Luxembourg a pirátského Radia Carolina znějí stále častěji skladby nových rhythm and bluesových skupin, jako byli The Rolling Stones, Kinks nebo Manfred Mann. Evropou se jako lavina šíří tzv. twistová vlna, která vyvolává v život stovky skupin s názvy symbolizujícími vzrušivou údernost i nezbytné inspirační a technické zázemí nastupující hudby. Jenom v Praze působí okolo dvou stovek twistových a big-beatových kapel, jak se jim tehdy nepřesně říkalo. Slovo rock and roll bylo přísným tabu. A tak bylo je otázkou času, kdy rockové semínko vzklíčí i v Rakovníku.
Bigbít nebo chuligáni?
I když občas zazněly rock and rollové písně při Čajích (tehdejší název tanečních zábav určených mládeži), které během odpoledne zahrálo kombo TO Merkur, vznik první rakovnické bigbítové skupiny lze datovat na přelom let 1962 a 1963. Šlo o výše zmíněnou partu okolo sólového kytaristy a zpěváka Vladimíra Matyáska, která se pojmenovala Jantar. Skupinu tvořili kromě Matyáska Jindřich Průcha (rytmická kytara), Josef „Olaf“ Kachlík (basová kytara, zpěv), Jaroslav Dolanský (klávesy), Jiří Bureš (saxofon), Zdeněk Steidl (bicí) a později i Zdeněk Řenč (rytmická kytara), Jiří „Krtek“ Kratina (rytmická kytara), Vladimír Skoupý (bicí) a konferenciérka Ivana Kofleflová.
V dubnu 1963 podstoupila skupina první kvalifikační zkoušky. Ani ty jí však neotevřely cestu do světa „velké pop music“. Situace se trochu zlepšila v roce 1964, kdy skupina zkoušela a hrála v n. p. TOS Rakovník a pravidelně účinkovala v Hrátkách mládeže, které na jaře 1964 začal pořádat Klub mládeže v Rakovníku. O něm se píše v týdeníku Rozvoj 11. dubna 1964 pod titulkem Hrátky bez piva. „V Domě osvěty v Rakovníku je rušno. Co se děje? Vždyť je čtvrtek, tak proč ta hudba? Sál je plný mládeže. Mladí na jevišti, mladí v hledišti. A ve výčepu marně čekají půllitry s vadnoucí pěnou. První hrátky mládeže. Kdo měl tu odvahu se do nich dát? Z plakátů se dovídáme, že je to Klub mládeže spolu s městským výborem ČSM... Mládež se na nich bavila zcela bezprostředně. Tleskala vtipným aforismům a čtyřem soutěžícím přála lízátka, do kterých se po urputných bojích s chutí zakousli. Líbila se hudba i estrádní pásmo vojáků, a když si s nimi vyměnil místo big beat s temperamentním přednesem a několika skladbami z repertoáru Beatles, přidalo se na potlesku. Jantar 63 – šest mladíků do dvaceti let, v kalhotách do zvonu a černými brýlemi na očích. Nejsou tak sehraní, jako jejich vojenští kolegové, ale... první akordy a každý se usmívá.“ Tolik úryvek z novinového článku podepsaného M. Halenkovou.
Jantar neměl zpočátku svého zřizovatele, později se jím stal ZV ROH n. p. TOS. Repertoár tvořily známé písně anglické skupiny The Shadows. Devadesát procent instrumentálek, pár kousků od The Beatles, něco klasického amerického rock and rollu. Příklad Jantaru a ohlas jeho vystoupení mezi rakovnickou mládeží (na rozdíl od oficiálních míst) podnítil další bigbítové nadšence k zakládání nových skupin. Dveře bigbítu se i na Rakovnicku začaly pomalu otevírat…
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994, Milena Pavlíčková: Bigbeatové skupiny působící od 60. let do roku 1989 na Rakovnicku, diplomová práce, Univerzita J. A. Komenského, Praha)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2024. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah